Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

5. kapitola

Strašně moc se vám všem omlouvám, že kapitola vychází takhle pozdě. Ale snad chápete.. Škola, povinnosti apod.
So.. enjoy;) Tuto kapitolu chci speciálně věnovat keitsukishima2709 a LordVoldemortJunior♥♥

Zvonil mi budík a já jej z nechutí vypl.  Promnul jsem si čelo a oddechl si. Ach jo. Tak dnes vyrážíme. Musím se připravit. Vstal jsem, když jsem si všiml lístečku na mém pracovním stole, kde bylo hůlkovým písmem napsáno: ,,Levi. Přijď do jídelny i se svým oddílem. Nasnídáme se a pak vyrazíme.“
Nemusel jsem ani číst podpis. Věděl jsem kdo jej napsal - Erwin.
Tak tedy dobrá. Převlékl jsem se, sehnal svůj oddíl, kde samozřejmě chyběl jen Eren. Nemohl jsem ho najít. Pravděpodobně už je dávno na snídani. A tak ani ne za 10 minut jsem si to spolu s mou jednotkou za patami kráčel rovnou do jídelny.

Otevřel jsem dveře a hledal jsem jeho. Zahlédl jsem ho na opačné straně jídelny, kde seděl spolu s Arminem, Jeanem a Mikasou. Pff.. Nečekal bych, že se zrovna Eren bude snášet s Jeanem, ale budiž. Vypadá to, že se mezi nimi buduje přátelství. To bude ještě velmi zajímavé. Pousmál jsem se a šel jsem si sednout ke stolu, kde se už cpala Čtyřočka spolu s tím tlusto-obočnatým blonďákem. ,,Bré ráno..“ pronesl jsem poněkud nezaujatě. ,,Mmhm.. Dobré..mmhm.. Dobré ráno.“ vyhuhlal mezi sousty. ,,Dobré Levi. Jak jsi se vyspal?“ zeptala se Hanji. ,,No..šlo to.“ bez dalších řečí jsem se posadil a pustil se do své porce. Pociťoval jsem zvláštní chvění u srdce. Že bych se bál? Měl trému nebo něco podobného? Pff. To nejsem já. Zaplašil jsem svou myšlenku rychlím potřesením hlavou. ,,Děje se něco Levi?“ optala se ustrašeně Čtyřočka. ,,Eeh.. Ani ne.. Jsem v pořádku.“
Jen pokývala hlavou a dál se věnovala své porci snídaně. Levi. Musíš se uklidnit. To je teď hlavní. Na to nesmíš zapomínat. Vždy zachovej chladnou hlavu, jinak to dopadne špatně.
Nevím proč, ale pociťoval jsem, že na dnešní výpravě se něco stane..

Bylo po snídani a připravovali jsme se na výjezd za zdi. Osedlali jsme si koně, připravili zásoby na zásobovací vozy a také přibalili nějaké lékárničky pro případ nouze. Vše bylo připraveno a tak jsme pomalu vyjížděli v doprovodu ostatních lidí, kteří nám k nohám házeli květiny a přáli hodně štěstí. Neusmívali jsme se. Prostě jsme nemohli. Nemohli jsme předstírat, že uspějeme, když je jasné, že se opět vrátíme s prázdnou. Zastavili jsme se před branou, která oddělovala naše město od venkovního území - území titánů.

,,Toto je naše již 75 výprava za zdi.“
~Otevření brány za 30 vteřin.~
,,Buďte úspěšní a obětujte svá srdce!“ provolal Erwin a na znamení, že to myslí vážně si přiložil ruku staženou v pěst na srdce. Ostatní ho napodobili. ,,Shinzou wo Sasageyo!“ zakřičel Erwin. ,,Ano, pane!“
S velkým elánem jsme vyjeli na území těch hnusáků. Hned jak jsme opustili zdi, dostali jsme povel se rozdělit do skupinek přesně podle nového plánu, který měl zajistit větší pokrytou plochu, a tak předejít ztrátám na životech. Moje jednotka byla uprostřed z pravé strany. Podíval jsem se na Erena. Byl bledý jako stěna.
,,E-Erene? Jsi v pohodě?“ vyžbleptl jsem. ,,J-jo.. Jsem.. Já jen.. Bojím se.“

,,To my všichni tady se také bojíme. Vždy se bojíme, že jeden o druhého přijdeme. A zejména já se bojím, že přijdu o někoho důležitého, kdo pro mne znamená více, než cokoliv jiného.“ při té poslední větě jsem se podíval na Erena. Zřejmě mne pochopil.. To jsem rád. Rozhlédl jsem se kolem sebe, jestli neuvidím signál. Přicházel červený signál z levé strany. ,,Erene, vystřel světlici.“ poslechl a vystřelil. A tak se signál šířil a my se úspěšně vyhnuli titánovi. Po nějaké chvíli se objevil další signál. Tentokrát černý. Abnormální. Ani jsem nemusel nic říkat, a Eren opět vystřelil. Jak je možné, že se dostal tak blízko k formaci?
Náhle k nám přijel informátor a sdělil nám, že hlavní předvoj z pravé strany byl zničen. Takže to jsou ti, co byli před námi! Co Erwin sakra dělá?! Tentokrát se objevila zelená, která znamená změnu směru. Takže Erwin mění směr. Dobrá tedy. Na nic jsem nečekal a potvrdil zelenou světlici.
Změnili jsme směr a dál pokračovali v naší misi.

Najednou se z ničeho nic před námi objevila skupina titánů. Ze předu se ozývali bolestné výkřiky a volání o pomoc. Na nic jsem nečekal a vystřelil červenou světlici. Titáni se k nám blížili a my se připravovali na útok. ,,Na můj povel do útoku.“ řekl jsem. ,,TEEĎ!“
Jelikož tu bylo pár stromů, naše výstroj se dala dobře využít. Kdyby tu nebyl žádný, měli bychom velký problém. Tnul jsem svými meči po každém odhaleném zátylku, až se na zemi válelo tucet mrtvých těl těch hňupů titánů. Chtěli jsme se vrátit zpět do sedel, jenže se z nedalekého lesa vynořila další skupinka titánů. ,,Tsch.. Nemůžou nám dát pokoj sakra?!“
Počkali jsme až budou blíže, abychom mohli použít stromy a pak je hezky zabít. Když byli na dosah vyrazili jsme do akce a všechny povraždili. Pak se stalo něco, co jsme nikdo z nás nečekali. Z ničeho nic se před námi objevil titán. Zřejmě 8m třída a mířil si to přímo k Erenovi. Vyrazil jsem co nejrychleji jsem mohl, avšak ten titán začal utíkat. Dostal se k Erenovi blíž, načež ho chytl do svých pařátů a chystal se jej pozřít. Můj bolestný výkřik se okamžitě rozlehl po krajině. ,,ERENEEEE..!!!“
V tu chvíli byl Eren pozřen. Můj vztek se nedal ovládat a zuřivě jsem vyrazil s úmyslem rozsekat to monstrum na kousíčky.

Tak dnes trochu kratší kapitolka. Doufám, že se vám líbila a budu ráda za hvězdičky a komenty.:)
Mějte se, páčko vaše potterhead:*