Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

17. kapitola

Tak dnes další:D snad vám to alespoň trochu vynahrazuji:))

,,K-kde je Eren?!" vykřikl jsem. Pak jsem se pečlivěji podíval na onoho titána, který tam stál a koukal... Přímo na mně! Oči jako by mu jiskřili vším tím vzrušením z nadcházející bitvy. S nevěřícným pohledem jsem na něj koukal, a on jako by vycítil na co myslím. Přikývl a zahleděl se na naše nepřátele.

,,Chcete válku? Máte ji mít!" vykřikl Erwin, a my vyrazili po boku toho titána-Erena. Zajímalo by mně, proč se ho nikdo nebál? Věděli že... Ne! Teď se tím nesmím zatěžovat a musím jen přemýšlet nad tím, jak zkolit toho jejich titána.
,,Hlavní prioritou je ochránit našeho titána! Musí přežít, jasné?!" rozkázal Erwin, a všichni to sborově odsouhlasili rázným "HAI!!" a pak už byl jen boj. Boj o tento ostrov a naši svobodu. V hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky, abych byl schopen vymyslet dobrý plán na zabití té jejich zrůdy. Pilně jsem na sobě pracoval, a pozoroval titány. S pomocí Hanji jsme zjistili, že jsou i inteligentní titáni, důkazem byla titánka "Annie" kterou údajně Hanji pozorovala. Tak jsem došel k názoru, že Eren je jedním z těch inteligentních. A stejného mají pravděpodobně i naši nepřátelé. A proto jsem už delší dobu spřádal plány, jak takového inteligentního titána zabít.

Vyhrávali jsme. Ale ten ten obr jejich ztráty rychle dohání, a já se konečně rozhoupal k tomu, abych použil svoje 3D manévrovací zařízení. Bylo dobré že planina, na které jsme se utkali nebyla úplně holá, bylo tu pár stromů, které se dali použít jako úchyty. A tak jsem vyrazil s úmyslem se té stvůry jednou pro vždy zbavit. Teda alespoň jsem si to myslel. Hned jak jsem mu vyrazil po šíji, ohnal se svou rukou a poslal mne rovnou k zemi. Byl jsem si bolestně vědom toho, že mi zranil ruku. Bolelo to jako čert. Rychle jsem se co nejvíce nepozorovaně vytáhl do koruny stromu a z kapsy si vytáhl obvaz. ,,Já věděl, že se to bude hodit." mumlal jsem si zatímco jsem se jednou rukou přidržoval stromu, abych nesklouzl a obmotával jsem si pohmožděnou paži. Pak jsem se opatrně pustil a rukou s pomocí zubů jsem obvaz zajistil. Je to sice provizorní opatření, ale mělo by to stačit. Musím se o něj post..~
Myšlenku jsem nedokončil, protože se ozvala prudká rána a nepřátelský titán se klátil k zemi. Co to bylo?! ,,E-Eren ho uhodil? To se mi snad jen.."
A byla to pravda. Eren jakožto titán opravdu zuřil. Pak pohlédl mým směrem, jako by snad opravdu věděl, kde jsem celou tu dobu byl. Opět kývl a natočil toho titána tak, aby byla jeho šíje nekrytá. Vyrazil jsem ze svého úkrytu jak mi to jen manévrovaví zařízení dovolovalo a hluboko jsem proťal jeho krk. Titán se skácel k zemi, pak jsme se zaměřili na zbytek přeživších vojáků, kteří nevěřícně hleděli na již mrtvé rozkládající se tělo obra. Pak se dali všichni na útěk a my je nechali. Vítězoslavně jsme zajásali, později jsme zjistili, že naše ztráty nebyli vůbec tak vysoké, jak jsme původně očekávali. Deset mužů bylo vážně zraněno, z toho dva podlehli svým zraněním. Už jsem pomalu přemýšlel, jak to budeme vysvětlovat jejich rodinám.

A pak je tu další věc. Eren. Už nebyl titánem, byl opět člověk, a ležel nehnutě na voze, na kterým jsme měli nějaká pití a obvazy spolu s menším občerstvením. Mrtvá těla ležela nedaleko vozu přetáhlá plachou, aby na ně nešel hmyz.
Rychle jsem se za Erenem rozběhl. Proč mi tohle připadá jako pěkně hloupé déjà-vu? Položil jsem svou dlaň na jeho tvář a on pootevřel oči.
,,Erene!"
,,L-Levi.. Zvítězili jsme?" optal se chraplavě.
,,Ano. Ano vyhráli!" řekl jsem a políbil ho na čelo. Mé srdce se ihned rozbušilo jako o závod. ,,Nevím co se s tebou stalo, ale jsem rád, že jsi zpět! Promluvíme si o tom později. Miluju tě."
,,Já tebe taky, lásko.." špitl a pohroužil se do spánku.

,,Naložte těla, a vyrážíme zpět!" rozezněl se Erwinův hlas po planině a my se začali pomalu připravovat na odjezd.

Dnes už poslední kapitola:D Jsem ráda, že vás tato povídka pořád baví. Už jsme překročili hranici 1,8K přečtení a 255★! Moc vám děkuju:))
Prozatím se s vámi loučí vaše potterhead:*