Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

9. kapitola

Jako omluvu za to, že teď ty kapitoly vycházejí takhle hrozně nepřesně vám všem přináším další díl:)) enjoy

Ležel jsem v posteli a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby nebyli žádní titáni. Svět by byl krásné místo. Z mých myšlenek mne vyrušilo tiché zaklepání na dveře, které se otevřeli a s tichým klapnutím se zavřely. ,,Levi..? Jsi tu?“ ozvalo se šeptání zpoza rohu chodby. ,,Erene..?“ špitl jsem zpátky. (Ehm..no možná jsem měl být radši zticha) ,,Zdravím tě Levi..“ ze stínu chodby se vynořila celkem vysoká postava. Erwin. Ach jo..  ,,Co chceš Erwine?“ zeptal jsem se poněkud podrážděně. ,,Pořád ti to nedošlo..?“ s těmito slovy se na mne vrhnul a ztrhnul ze mne peřinu. ,,Co to u všech svatých provádíš?!“ vykřikl jsem.

,,Pořád ti to nedochází Levíčku?“ řekl až moc vzrušeně. Moment.. Levíčku?! Tak mi smí říkat je Eren! Naštval jsem se. Vážně. ,,Erwine.“ řekl jsem ledovým hlasem. ,,Okamžitě vypadni z mého pokoje.“ 
Erwin se jen ušklíbnul a začal mi sahat na rozkrok. Automaticky se mi spustily reflexy a já jej nakopnul do hlavy a následně z postele sletěl s tupým 'žuch'. To tlustoobočnaté stvoření se nějak vyškrábalo na nohy a já mohl vidět, že pod okem se mu začíná rýsovat pěkný monokl. ,,Myslíš si.. že se mne.. tak rychle zbavíš?“ vydechl přerývavě. ,,Myslíš si, že nevím.. nevím o tobě a tom spratku Jaegrovi?“ vyprskl. Zatajil jsem dech. Jak na to přišel? Mno.. Je na čase si procvičit mé herectví. ,,O čem to tady mluvíš?“ pověděl jsem vyrovnaným hlasem. ,,Ty moc dobře víš, o čem je řeč. Slyšel jsem to. Slyšel jsem všechno.“

Erwin nahodil výtězoslavný pohled, avšak já ho usadil jedinou větou. ,,To si nemůžu ani sám dopřát nějaké to blaho? Erena Jaegra do toho netahej. Je to výtečný voják. Tak se laskavě drž zpátky, pane Tlusté obočí.“ Musel jsem se sám nad sebou pousmát, protože v tuhle chvíli vypadal Erwin jako přezrálé rajče. ,,Aahem.. Aale.. Co ty.. Co ten druhý hlas?“ vykoktal. Musel jsem se začít smát. ,,Jsi směšný. Byl jsem tam jen já. Něco se ti možná zdálo.. A teď vypadni. Chci spát.“
,,Ne. Na to zapomeň. Dneska si užiju. S tebou.“ Jeho znepokojení bylo rázem pryč. Strhl ze mně boxerky a tvrdě bez jakékoli přípravy si mne vzal.  Začal nemilosrdně přirážet a já myslel, že mě roztrhne. Nechtěl jsem vzychat. Jenže po chvíli už jsem to nevydržel a rozvzdychal jsem se. ,,Haah..líbí se ti to..aahhh...“ V tu chvílk jsem se rozbrečel. Když Erwin vyvrcholil s mohutným 'aaah' a mým jménem na rtech, vystoupil ze mě a zanechal roztaženého na posteli.

Oblékl se a odcházel. Než zabouchl dveře ozvalo se ještě: ,,To s Erenem nikomu neřeknu. Tohle ber jako obchod.“ pak zabouchl dveře. Já se znovu rozplakal a s bolestnými kroky se dobelhal do koupelny. Napustil jsem si vanu a lehl si do ní. Slané kapky z mé tváře odkapávaly do vody ve které jsem ležel. Cítil jsem se naprosto zneužitý. ,,Klid. Tohle se nesmí nikdo nikdy dozvědět. Nikdy!“ šeptal jsem s kepajícím se hlasem.

Po zhruba 20 minutách jsem se uklidnil, vylezl z vany a opláchl si obličej studenou vodou. Upřímně jsem vypadal, jako kdybych se totálně zřídil alkoholem. Oblékl jsem si jen nějaké kalhoty a tričko. ,,Tu postel teď hned převlíknu.“ mrmlal jsem si. Když postel byla převlečená, vlezl jsem si do mekkých peřin a vdechl tu nádhernou vůni. Jenže moje 'šťastná' nálada netrvala příliš dlouho. Jeden z mých vojáků vrthl do pokoje a spustil. ,,Heichou Levi! Jsou tu titáni!“
Tahle zpráva mne natolik odrovnala, že jsem z postele vyrazil téměř jako střela. Ve vteřině jsem na sobě měl svou obvyklou uniformu. ,,Kde jsou ty zrůdy? Ať je můžu hezky vyvraždit!“ Tehdy můj úsměv vypadal, jako bych zešílel. Konečně jsem si zase mohl vychutnat, jaké to je zabořit své čepele do zátylku těch zrůd. I když jsem potom nechutně špinavý...

A je to tady. Konečně trocha napětí:D Tak snad se vám kapitola líbila.:)
Budu ráda za hvězdičky a komenty:)
Moc bych vám všem chtěla poděkovat za překročení hranice 500 přečtení♥ jste zlatí:*
Mějte se, páčko vaše potterhead♥