Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

19. kapitola

Nová kapitola je venku!!! Enjoy😊

Po velmi dlouhé době jsem se probudil odpočatý, do krásného slunečného dne v objetí Erena. Ach jak je sladký, když spí. Zasnil jsem se. Pohladil jsem ho po spící tváři a vtiskl mu polibek do vlasů.
Po chvíli ta svá kukadla otevřel. ,,Dobré ránko~“ špitl. ,,Dobré~“
,,Víš, že jsi naprosto sladký, když spíš?“ prohodil jsem a zářivě se usmál. ,,Hmm~ vím to, zlatíčko.“ řekl laškovně a políbil mne. Musel jsem se usmát. ,,Co takhle sprcha?“ navrhl jsem. Přikývl a pak dodal: ,,Co tvoje ruka? Jak na tom je?“
Uhh.. Moje ruka.. Zkusmo jsem do ní opatrně šťouchnul, a žádná bolest se neozvala. Tak jsem ji tedy vymotal z obvazu a pohnul s ní.
,,Nu.. Ještě trochu bolí, ale věřím, že brzy bude zase v pořádku. Hanji říkala, že zlomené to není, jen je to opravdu ošklivá naraženina, a že mám tu ruku šetřit.“
Eren zase přikývl a my se šli osprchovat. Ach.. Nic není lepší, než pořádná ranní sprcha. Hned potom jsme se rychle oblékli a vyrazili do jídelny. Tam jsme se rozdělili-Eren šel ke stolu za svými přáteli-Arminem, Mikasou, Sashou, Jeanem a Conniem. Já jsem se rozešel k hlavnímu stolu, kde už jedla Hanji, Erwin a pár dalších. S chutí jsem si namazal krajíc chleba máslem a jakýmsi džemem.

,,Tak doufám, že dnešek proběhne v klidu.“ prohodil jsem mezi sousty k Erwinovi. ,,Jo... Taky doufám. Začínám být z tohohle všeho vyčerpaný. Fakt."
,,No a teď ještě k tomu boji. Jak se sem ti vojáci dostali? Pokud dobře vím, nikdo dál za zdí Maria nežije. Je tam pusto, a žijí tam titáni. A proto jsme tam vyslali průzkumníky, aby nám to ověřili, i když je to velmi nebezpečná mise, která vyžaduje hodně zdatnosti a odvahy.“
Přikývl jsem. Už jsem pomalu dojídal druhý krajíc chleba, když tu mi zase zakručelo v břiše. Všichni u stolu jsme se rozesmáli. ,,Poslední dobou máš opravdu bezedný žaludek, co Levi?“ zasmála se Hanji a já se začervenal. ,,No co! Tak mám hlad.. Jídla je tu dost ne?“ řekl jsem naoko uraženě a nafoukl tvářičky. Hanji mne do jedné dloubla prstem a já to už nevydržel a musel se taky rozesmát.

Dneska obecně při snídani panovala poklidná a veselá nálada. Po dlouhé době. Když snídaně skončila, Erwin si nás všechny předvolal. ,,Pro dnešek máte všichni volno! Dělejte co uznáte za vhodné, ale i tak nebude žádné flákání. Cvičte, ať jste připraveni a zůstanete v kondici. A taky pro všechny případy buďte v pohotovosti. V těchto časech nikdy nevíme, co se může stát. Rozchod!“
,,HAI!“
A mohli jsme se rozejít po svých pracích. Bože prosím, ať se dnes nic nestane. Moc prosím. Vyhledal jsem Erena a spolu jsme šli do mého domu.
,,Tak když máme ten klid, co budeme dělat?“ prohodil se šibalským úsměvem na tváři, přičemž si mne za boky přitáhl blíž k sobě.
,,No co asi..?“ ušklíbl jsem se a vášnivě ho políbil.

,,JDE SE UKLÍZET!!!“

Taaak jsem tady! Je docela vtipný psát tyhle kapitoly v autobuse:D zvlášť, když si k tobě přisedne jakási podezřele vypadající stařenka😂a pořád se pokouší do toho mobilu nakouknout.. Jako už asi nikdy takhle ve veřejných dopravních prostředcích psát nebudu:D mohlo by to špatně dopadnout:D
Doufám, že se vám kapitola líbila. Nezapomínejte hvězdičkovat, a tak  příjmám jakékoliv kritiky.:))
Prozatím se s vámi loučí vaše potterhead:*