Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

13. kapitola 2/2

Přináším vám druhou část, která bude tentokrát z pohledu Erena. Přeji příjemné čtení. ^_^

Pohled Erena
Začal jsem na sobě pozorovat určité změny. Nevěděl jsem proč a ani co to vůbec znamená. Bojím se, že jsem přiliš nebezpečný. Hlavou mi probíhají různé myšlenky, až mne přeruší ten důvěrně známý hlas. ,,Jsi v pořádku?“ zeptá se Levi, když jsem se konečně probral ze své noční můry. ,,Víš...“ odmlčel jsem se. Nevěděl jsem jak začít a už vůbec jsem nevěděl, jak to ovlivní náš vztah. Všechno se mi motá a splývá do neurčitých chuchvalců, kterým já sám nerozumím. Levi se na mně podívá a povytáhne obočí. ,,Jestli tě něco trápí, můžeš mi o tom povědět.“ Pohladí mě po tváři.
,,Já.. Já na sobě začínám pozorovat.. Nějaké změny. Změny kterým sám nerozumím.“ vyžbleptl jsem a přikryl si rukama obličej, aby nebylo vidět, jak moc jsem zčervenal. Levi si jen povzdechl. ,,Podívej se na mně, zlato. Chci ti vidět do očí.“ řekl naléhavě.

Odtáhl jsem od svého obličeje ruce, které se jemně chvěly. Hned poté mi padl pohled na jeho rameno. Bylo celé plné modřin a na krku se mu rýsovalo několik cucfleků. ,,C-co se včera stalo?“ řekl jsem přidušeně a do očí se mi nahrnuly slzy. To já jsem mu to způsobil. Já jsem mu ublížil. Ucítil jsem teplé pramínky tekutiny stékajíc po mé tváři. Nechal jsem své slzy ať si tvoří mokré cestičky kapajíc dolů z mé tváře do peřin. Levi mi vzal obličej do rukou a pomalu mi stíral slzy. ,,Neplakej, ty můj truhlíku.“ řekl polohlasně a lehce se otřel svými rty o ty mé. Pak se odtáhl s lehce červenou tváří. ,,Víš, že tě miluju a ať se stane cokoli, tak tě nikdy neopustím, viď? Tak mi o tom pověz.“
Podívám se mu do očí a nadechnu se. Všechno mu od začátku povyprávím. Začnu o těch zlatavých očích až se nakonec dostanu k tomu, že jsem v tom záchvatu zmlátil Jeana. I když vím, že si to zasloužil za ty pitomé kecy. Ale trochu jsem to přehnal a poslal ho rovnou na nemocniční lůžko se zlomenou rukou a nosem. Levi se jen uchechtl a pak opět zvážněl.

,,Včera se ti to také stalo...“ začal a já se připravoval na nejhorší. Mé srdce tlouklo neuvěřitelně rychle, až jsem měl pocit, že mi vyskočí z hrudi. ,,Vešel jsem do pokoje a ty jsi stál   tady-“ ukázal na místo vedle postele. ,,Byl jsi ve stínu a tak jsem si původně myslel, že je to Erwin a chystá se... Chystá se mně zase..“ zachvěl se a já přikývl, že rozumím. ,,No..  A tak jsem rozzsvítil a zjistil, že jsi to byl ty. Měl jsi zlatavé oči a ve tváři se ti zračil chtíč. Neovladatelný. Pak jsi se na mě vrhl a.. Prostě a jednoduše jsi mě ojel.“ vyhrknul ze sebe a stále více rudnul. ,,J-já.. Mrzí mě to~“ špitnul jsem. ,,Jak jsem se z toho 'tranzu' dostal?“ zeptal jsem se tiše. ,,Jak? Políbil jsem tě a do toho polibku jsem dal vše, co k tobě cítím. Pak jsi byl v pořádku a cítil ses hrozně provinile. Po chvíli jsi usnul klidným spánkem.“ dokončil a zadíval se na mně. ,,Zajdeme za Hanji a ona to vyřeší, já tomu věřím.“ řekl a objal mně.

Zašli jsme na snídani a poté jsme se vydali za Hanji do její pracovny. Zaklepal jsem a čekal. Dveře se otevřeli, a Hanji se pohodově usmála.
,,Už tu na vás dva čekám. Pojďte dovnitř.“

Taaak!:D konečně jste se dočkali a já vydala další kapitolu. Snad se vám líbila. Pokud máte jakékoliv připomínky ohledně mého psaní, jen se ptejte, ráda odpovím.:) přemýšlela jsem, že bych to už pomalu začala ukončovat.. Ale to záleží na vás. Přejete si ještě, abych psala? Líbí se vám tato povídka? Budu ráda za všechny ohlasy!:))
Prozatím se s vámi loučí vaše potterhead:*