Jen spolubydlíci?

5.Vím o co ti jde

Pohled Nikol
Ležím v posteli s jeho mikinou.

Jestli si myslí, že si mě takhle získá tak je na omylu.

Stále myslím na jeho oči, které jsou jako oceán tmavé vlasy a skvělý hlas.

Na co to proboha myslím?

Hádala jsem se sama se sebou,ale pak jsem jen zavřela oči a spala.
Ráno
Už je mi líp jen se mi trochu točí hlava.
Vezmu si Müsli ,protože nic lepšího mě na snídaní nenápadná a sedla jsem si.
Rodiče taky vstali ani mě nepozdravili ,zatímco já se věnovala jídlu.

,,Dobré ráno Marku" řekli oba ,když vešel do kuchyně.

Já tu nejsem.

,,Dobré ráno Niky" pozdravil mě.
Aspoň někdo, teda Hm.

,,Čau" moje jediná odpověď a pak jsem šla naštvaně nahoru.

On jde za mnou ,co asi chce?

,,Proč jdeš za mnou?" dupla jsem nohou a on mě chytl ze zadu za ruku.

,,Vím o co ti jde" řekl naštvaně.

,,No? když víš tak mi to ulehči" zazubila jsem se.

,,Já tady zůstanu ať chceš nebo ne" díval se mi do oči.

,,To druhé zní líp" jak jsem to řekla tak jsem měla v plánu jít do pokoje.

,,Niky poslouchej mě....." nedořekl protože jsem mu skočila do řeči.

,,Pro přátele jsem Niky" otočila jsem se směrem ke dveřím.

Vlastně žádné nemám, ale to on neví.

,,Jak ti mám říkat?" zeptal se troufale.

,,Nikolo" jediný můj nápad.

,,Takhle ne" zamračil se

,,Budeš si muset zvyknout" nahodila jsem na něj svůj klasik pohled.

,,Tak třeba Nikčo" stále se mi díval do oči.

,,Dobře no" zatvářila jsem se otráveně,zatímco jemu se oči rozzářily.

Stejně tu na dlouho nebude.

V pokoji jsem chtěla zabít čas tak jsem si šla lehnout.

To je nuda.

Šla jsem si něco udělat na oběd,protože se rodiče věnují jen Markovi(aby měli prachy).Upeču buchtu,jen stačí najít recept.

Marek šel s mobilem ven asi mu půjdu do pokoje.

Pohled Marka
Zrovna mi někdo volal a byla to segra tak jsem šel ven.
S:Ahoj Marku,musím ti něco důležitého říct.
J:Co?
Šel jsem kvůli toho ven.
S:Mám tvůj pokoj.
J:To je všeschno.
S:Jo tak ahoj.

Si dělá ze mě srandu tak jsem ukončil hovor a šel zpátky .Předtím jsem viděl Nikču v kuchyni,ale teď tam není asi je nahoře.
,,Niky" zařval jsem.

Asi je zalezlá v pokoji.

Chci aby šla ven ty její černé vlasy jako noc a ty její modrozelené oči, sice má narážky, ale na ní bych se koukal, kdyby byla šťastná jako na těch fotkách (z instagramu).
,,Nikolko" ať vyleze.

A tady je.

,,Co je Marku?" zeptala se nějak mile.

Najednou jí to nevadí.

,,Co tu děláš?" odpověděl jsem otázkou.

,,Nic" řekla trochu mrzutě .

,,Fakt a co jsi tím pádem dělala v mém pokoji?" nechala totiž otevřené dveře.

Jsem nějak chytrý.

,,Uklízela" kousala si přitom ret.

,,Mám tam pořad binec" podíval jsem se do pokoje.

,,Tak čau" šla do svého pokoje.

,,Počkej!" byl jsem naštvaný,že tam šla.

,,Ještě něco?" byla doslova znechucená.

,,Jo asi nevíš,že se do cizího pokoje neleze" opřel jsem se o dveře.

,,No a ty zase,že se díváš na moje fotky" odsekla.

Jak to ví?

,,Proč bych se díval na tvé fotky?"
odpověděl jsem.

,,Já bych se ti nehrabala do tvého pokoje" odpověděla.

,,Víš jaká byla tvoje chyba" dívala se na strop.

Ehm já jsem tady.

,,Jaká?" řekl jsem zvědavě.