Jen spolubydlíci?

7.Pomoc

Natočil jsem další minecraft a půjdu si lehnout.

Pohled Niky
Nakonec jsem si dala to kůře a ráno mu poděkuju.

Proč to pro mně udělal ,vždyť jsem o něm řekla hodně věcí, které by nechtěl slyšet.

Seděla jsem na posteli a podívala jsem se na jeho insta .

Sama nevím proč.....

Takže si říká Marwex a hraje minecraft,ještě, že jsem ho neodinstalovala.

Půjdu už radši spát.

Lehla jsem si do postele,ale nemohla jsem usnout kvůli škole.

Já tam nechci.

Moje myšlenky zaplavily pomyšlení na zítřek. Asi o půlnoci jsem šla spát.
Ráno
Slyšela jsem kapky deště, které tekly do oken.Okamžitě jsem vstala z Postele.Vzala jsem su oblečení a udělala ranní hygienu.
Snídani jsem moc neřešila a rodiče se semnou rozloučili.

To loučení znělo chladně.

Marek ještě spál a já jsem si vzala řasenku (nechci to přehánět).

Je čas?

Šla jsem do školy pomalým krokem,aby se mi nic nestalo.U naší třídy stála ta parta kluků,kteří mě nemají moc rádi.

Oni se mě dívají.

,,Jen počkej po škole" usmál se ten kluk,kterého skoro neznám.

Budu ho ignorovat.

Celou přestávku jsem se držela u lavice a byla zrovna matika ,ale předposlední hodina.

Už je tu!

Zase měla stejný kecy,ale teď to přehnala.

,,Nikolo sedmi si sem!" zařvala a ukázala na prázdnou lavici.

Tam si nesednu ani za milion.

,,Ne" řekla jsem.

Ostatní by se jí to neodvážili to říct.

,,Dělej a hned!" shodila mi věci na zem.

Tak jsem je sebrala že země,připadala jsem si teď jako největší ubožák.

Sedla jsem si naštvaně do první lavice.Potom byla výtvarka.

Další nudná hodina s ní.

,,Teď máte přestávku" řekla chladně.

O přestávce jsem zůstala opřená o lavici.

Nechci aby mi krafly věci.

Ta přestávka byla jen na pět minut,které už uběhly.Učitelka nám bez slova podala antistesové omalovánky.

Moc mi ty omalovánky nepomáhají.

Odhodila jsem vší silou pastelky a tu omalivánku.

,,Ještě jednou a budeš dneska po škole" zuřivě řekla

To mám taky v plánu.

Chtěla ještě něco říct ,ale tazvonilo na konec hodiny.
Udělala jsem stehny způsob jako minulé,čekala jsem až mluví odejdou.

Už je nevidím.

Vzala jsem si tenisky a nenápadně jsem šla ven.

,,Tady jsi!" zařval Daniel.

Sakra! Oni si na mě počkali.

,,Co teď uděláš, když tu nemáš kamarádku?" přibližovali se ke mně .

Jediné co mě napadlo bylo utéct, ale oni by mě tak či tak.

Nesmím tu zůstat.

Z mého přemýšlení mě vyrušila ruka,která mě škrtila.

,,Co teď uděláš" smál se mi s ostatním a do očí.

Byla jsem obklíčená a Dan mě odhodil na zem.Byla jsem připravená na ty pěsti,ale i tak jsem se pokoušela bránit.

,,Vsávej " zařval na mě,ale já ležela tak do mě kopl a zopakoval to.

,,Nech ně být" oči jsem měla skleněné .

Jsem přece odvážná.

Dal jsem ležela na zemi zase začalo pršet.

,,,Drž hubu" pak mě tahal za vlasy ať vstanu.

Nic jiného mi nezbývá.

,,Něco jsem ti říkat" porad mě tahal až jsem v stal a,ale stejně mě nepustil.

Několikrát jsem cukla a pokoušela se mu vykroutit,i když jsem věděla ,že není cesty ven.

,,Pomoc !" zařvala jsem několikrát .

Čekala jsem,že to uslyší aspoň školník.