Jen spolubydlíci?

27.Konec

Opět bylo ticho a tohle se opakovalo další dny.Marek přijde z Práce( určitě má i noční  směny) unavený a jediné ,co udělá je ,že mě pozdraví sní jídlo a lehne si do postele.

Chybí mi starý Marek.

Ráno jsem šla smutně do práce s trikem Marwex a pokoušela jsem se o úsměv.

,,Stalo se ti něco?" prokoukla mně Katka.

Ať se do toho neplete.

,,Ne" řekla jsem tiše.

,,Chtěla jsem ti jen říct,že dneska končíme dřív" pak odešla zpátky.

Když jsme skončili přemyslela jsem jestli bych měla utéct nebo mu to říct.

,,Niky jdu s tebou" nabídla se mi Katka.

,,Nemusíš" řekla jsem.

,,Já chci" odpověděla.

Chtěla se bavit o Markovi a moc jsem ji toho neřekla ,ale když už to musí vědět......

,,Nemáme už na sebe čas" řekla jsem nešťastně.

Ta práce ho změnila.

,,Tak mu to řekni večer" odpověděla mi.

,,On má noční" řekla jsem.

,,To nevadí ,čím dřív tak tím líp pro vás oba" řekla Katka.

,,Dál už chci jít sama,ale jinak díky" rozloučila jsem se.

Pohled Marka

,,Takže vy jdete do dvojice s...." ukázal na Sabču.

Můj parťák je holka.

,,Cože?" řekli jsme oba naráz.

,,Teď do tělocvičen" přikázal ředitel.

Boxoval jsem do pytle a pak jsem měl "bojovat" proti svému parťakovi.

,,Já holky nemlátím"  řekl jsem a ona mě podkopla.

,,Nikdy nepodceňuj soupeře" řekla a chtěla mi podat ruku.

Shodil jsem ji na zem.Potom to bylo fajn ,i když se Sabča až moc předváděla.

,,,První noční směnu budou mít... " položil papír na tabulku.

Bylo tam i moje jméno a tím to pak pokračovalo.Většinou jsem měl ranní šichtu, ale teď se to prohodilo dnes mám noční.

Práce je teď důležitá.

Nechytili jsme ho ,ale příště toho zloděje dostanem.Ještě než šel domů,jsem koupil kytici pro Niky ať ví,že jsem na ni nezapomněl.

Pohled Niky

Už nemůžu takhle čekat ,honem jsem si šla sbalit věci a napsat vzkaz,kde stálo:

Milý Marku ,

Už tě skoro nepoznávam ,ale každá chvíle s tebou byla ta nejlepší a nemusíš se o mě bát.Je těžké od tebe odejít a neříct tito do očí.Vracím se zpátky do Znojma a budu bydlet se svou rodinou,doufám ,že nový spolubydlící bude jako ty.Ať se ti v práci daří a měl šťastný život.

Tvá Nikol

Bylo to pro mně těžké vymyslet správná slova .Slzy mi stýkaly ,když v tom mi zazvonil telefon.

N-Někdo J-Já

N:Dobrý den ,jste Nikol Smolařová?
J:Ano jsem, stalo se něco?
N:Jak vám to říct......vaše adoptivní rodina skončila v plamenech.
J: Cože ,jak?
N: Někdo uvnitř založil požár a nikdo to nepřežil.Upřímnou soustrast.
J:D-děkuji a naschle.

Rychle jsem to tipla.

Zakopla jsem o schod a spadla,ale mobil na tom dopadl špatně.Své sbalené věci jsem si vzala sebou a pak mi bylo špatně a upadla na zem.

Probudila jsem se na gauči ,kde naproti mně stal Marek s kyticí růží a četl vzkaz ,který ležel na malém stolku.

,,Už jsi vzhůru"  usmál se Marek.

,,Jo" hned jsem se postavila.

,,Promiň mi to" objal mě pevně.

,,Neměl si být na...." nedořekla jsem.

,,Měl,ale ty jsi důležitější" řekl Marek.
.
Skoro...

,,Viděla jsem" pustila jsem se od něj..

,,Tu práci jsem vzal kvůli tobě,nikdy bych si to neodpustil" řekl sladkým hlasem.

,,Milují tě" řekla jsem po dlouhé době.

Byli jsme zase spolu šťastní,Marek skončil svou práci a je zase youtuber.Já do Zetka ještě chodím pracovat a za zbylé peníze jsme dodělali studio,ať má Marek,kde natáčet.

Konečně je sám sebou.

Rozhodla jsem se touto kapitolou ukončit další knížku a chci vám poděkovat za vaši podporu,moc toho vážím.
To za mě vše tak zatím😃