Jen spolubydlíci?

1.Jsme skoro na mizině

,,Mami co se děje?" zeptám se mamky,která pláče.
Vůbec neodpovídá.
,,No tak mami ,co je?" opět se zeptám.

,,Nedaří se nám tak...."  otře si slzy .
Už vím co chce říct.

,,Ne ,už nechci!" křičela jsem na mamku a uražené jsem šla do pokoje.
To je za trest!

Rok zpátky
,,Nikolo! pomoz mi s věcmi" řvala na mě mamka.

,,Už jdu"  vyběhla jsem z auta.
Moc se mi nechtělo, ale jak jsem viděla ten barák tak byl boží.

,,Je to pěkný dům" řekl taťka a já jen kývla na souhlas.
Běžela jsem nahoru .
,,Tahle bude můj pokoj" řekla jsem radostně pro sebe.

Po vybalování jsem měla jít dolů.

,,Nikolo zítra jdeš do školy" řekla mamka škodolibě.

,,Tak jo" pokrčila jsem rameny.
Asi čekala jinou reakci.

,,Už máme všechno vybalené" prohlásí taťka.
Aspoň něco řekl pozitivního .
,,Dobrou" šla jsem spát
Rodiče taky odpověděli a šli spát .

Ve škole jsem si našla kamarády René a Eliáše( je to kluk,který se mi líbil, ale stejně za dvě měsíce se odstěhoval😰 ).
Přítomnost
Tím chci říct, že to byl hrozný rok,protože jsme byli skoro na mizině.Rodiče měli hrozný nápad a to,že tu bude nějaký spolubydlící, který nám platí nájem měsíc(nevím přesně kolik).
Ráno
Vstala jsem z postele a šla obléknout kraťasy a nějaké tilko.
Málem bych zapomněla ......
Jmenuji se Nikol  Smolařová a je mi patnáct let(za dva měsíce šestnáct).Bydlím ve Znojmu  a ve škole nemám moc kamarádů,jelikož jsme se asi třikrát stěhovali.

Rodiče ještě spí a já si dám jako vždycky cereálie
Šla jsem jíst.
Po jidle jsem se ještě stihla upravit a konečně jsem odešla domů.
Na zádech jsem nesla svůj těžký batoh.
Procházka do školy neuškodí a už ji vidím.

,,Ahoj Niky" pozdravila mě René.
Ona je jediná ,kdo mě tak oslovuje jinak mi ostatní říkají Nikolo.

,,Ahoj René" pozdravila jsem nazpátek .
Normálně se jmenuje Renata,ale já ji říkám René.
Po chvíli jsme se objali.
Nojo moje BFF,co bych bez ní ve škole dělala.
,,Jdem už?" zeptala se mě .

,,Ne budeme tu stát do večera" začala jsem se smát.
Po mém smíchu jsem už šly do školy(nic nového).

Jak jsme vešly do třídy tak jsme slyšeli nadávky a narážky od kluků,které byly hlavně na mě.
Nebýt René tak bych to tu nepřežila.
Obě jsme si sedli do poslední lavice,kde byl klid.

,,Dobrý den třído"pozdravila učitelka ,kterou nesnášíme.
Ona ještě žije?
Všichni se postavili až na nás dvě, ale ona si nás nevšímala.

,,Posaďte se" řekla klidným hlasem.

,,Ty taky krávo"  pomlouvala jsem ji.
S René jsme si zase dělali srandu.

,,Radši ne ,protože by ta židle rupla" řekla ze srandy René.
Začali jsme se smát.

,,Neruším vás holky?" zeptala se naštvaně uča Hrubá.
Obě jsme mlčely.
,,Dejte mi žákovskou na stůl"
vykřikla naštvaně.
Už asi byla vynervovaná,ale aspoň lepší než přesadit.
,,Tak dneska spočítáme  nějaký příklad" dala si ruce před sebe a dívala se do stropu.

,,Dneska mám odpočívající hodiny já" pošeptala mi René.

,,Ok" pošeptala jsem na zpátek.

,,Výberu nějakého dobrovolníka" řekla radostně

,,Já chci prosím!" přihlásil se ten šprt.

,,Dneska ne Martine,vím,že to umíš" a upřela pohled na naší lavici

První kapitola je na světě,snad se vám bude líbit ,zase píšu jinak a to je za mě vše tak zatím.