Jen spolubydlíci?

21 .Policajt?

,,Proč se teď usmíváš?" zeptala se zoufalým výrazem.

,,Já se takhle usmívám vždycky" odpověděl jsem zmateně.

,,Moc se usmíváš.......jsi jiný" řekla tiše.

,,Nejsem jen jsem šťastný,že jsem tu s tebou" řekl jsem první,co ze mě.

Vážně jsem řekl tohle?

,,A teď pravdu" naléhala,i když jsem nevěděl přímo.

,,No....... ty myslíš s těmi policajty?" zeptal jsem se.

,,Jo" kývla hlavou.

,,O tom jsem si zrovna s tebou chtěl promluvit"  držel jsem ji za ruce.

Pohled Niky

Konečně mu to došlo.

Když mě držel za ruce tak jsem byla úplně ticho.

Asi ze strachu.

,,Oni mi navrhli,abych byl policajt"

,,Tak to je úžasné " řekla jsem radostně.

,,Ty to nechápeš" odvrátil ode mně zrak.

,,Proč je to špatné?" zeptala jsem se.

,,Sice bych tam na té akademii byl jeden rok,ale je to v Praze a navíc nebudu mít skoro čas na YouTube" řekl smutně.

,,Aha" už jsem to pochopila.

Takže už  nic už mezi námi nebude?

,,Chci jít domů" prohlásila jsem.

,,Ok" dal mi ruku kolem pasu a odešli domů.

Rodiče už spali a já půjdu taky,ale Marek si sedl na gauč.

Jdu za ním.

Začala jsem ho vášnivě líbat ,docela se mi to líbilo,ale jak to skončilo tak jsem byla vhvilka ticha.

,,Tohle mi bude chybět" pošeptal mi do ucha a dál mi menší pusu na dobrou noc.

Bude se mi stýskat......

Šourala jsem se 5minut po schodech,až jsem došla do pokoje jsem ,co nejrychleji skočila na postel.

Ráno

Podívala jsem se na mobil a bylo už jedenáct tak jsem udělala ranní hygienu. Cítila jsem vůní toustů tak jsem si to šla do kuchyně.

Marek něco vaří?

Doběhla jsem po schodech a Marek tam nebyl,spíš mojí nevlastní rodiče.

,,Dobré ráno Niky" usmála se mamka.

,,Dobré" víc slov jsem neřekla.

,,Vem si" podal mi talíř taťka.

,,Díky" vzala jsem si talíř.

Tohle mi stačí.

,,Kde máš kufr?" zeptala se mamka.

,,Na zahradě" odpověděla jsem.

Proč se ptá?

,,Kde je Marek?"  po chvilce jsem se zeptala.

,,Na zkouškách" jak odpověděli tak jsem se zamyslela.

Jestli tam nepůjdu tak ho možná neuvidím.

,,Jedem za ním" začala jsem trošku rozkazovat.

Poslechli mě.

Okamžitě jsme běželi do auta a jeli za Markem.

Jelikož rodiče znali Znojmo tak jsme to hned našli.

Museli jsme pár minut čekat,já jsem se dívala do země a čekala jsem až se otevřou dveře.

Zatím nic.

Mamka mě poplácala po rameni ,jenže to nepomáhalo.

Už odcházejí lidi.

Mezi lidma byl i Marek.

Neusmíval se ani nebyl smutný,měl neutrální výraz.

,,Marku" běžela jsem za ním.

,,Jak to dopadlo?" zeptala jsem se.

,,Jo v pohodě" usmál se,ale tohle.mi nestačí.

Došli jsme až k autu.

Celou cestu jsme byli ticho ,když jsme dojeli domů tak  jsme šli všichni do obyváku.

,,Mužem?" zeptal se Marek.

Oba rodiče kyčlí hlavou na souhlas.

,,Co?" jsem vyhrkla.

Dokola jsem se vyptávala než mě Marek přitáhl k sobě.

,,Přijali mě" řekl vesele.

,,Budeš mi chybět" mám velkou chuť brečet.

Možná bude mít výčitky svědomí.