B*tch (N.H.)

/twentyfour/

Asi deset minut jdu od domu, než dojdu na místo na kteér jsem chtěla. Je to tady hezké na procházky a je to asi moje nejoblíbenější místo z celého Mullingaru. Prostě řeka kolem které je zábradlí,pár stromů a laviček. Takovej menší parčík. Vždy jsem se tady ráda procházela a přemýšlela nebo se jen tak koukala po okolí. At už v zimě nebo v létě. Jelikož je dnes zima, nechce se mi úplně sedat na nějakou lavičku, protože opravdu netoužím být nastydlá. Opřu se tedy pouze o zábradlí a zadívám se na svůj odraz ve vodě. Tohle jsem taky dělala vždy. Koukala na svůj odraz a říkala si, že jednou dokážu velké věci, že jednou dokážu vše co chci. Budu zpěvačka, budu slavná, budu moc cestovat a vlastně to vše co se mi opravdu stalo. Vždycky jsem chtěla dokázat velké věci a měla jsem velké sny. Nechtěla jsem být jen další z davu lidí, kteří jsou rádi, že jim jen tak vystačí peníze a nemůžou dělat to co by si přáli. Víte jak je ve třídě, vždycky nějaký ten snílek, který chce dělat modelku, herečku nebo zpěvačku a podobné vysněné věci ? Tak to jsem přesně byla já. Kamarádi mi říkali, že to není možný, že nic takovýho nedokážu, že nemám tohleto a támhleto,abych si svůj sen splnila. A hale na mě ted. Nad tou absurditou se pousměju. Na druhou stranu jsem se tady naopak vždy trápila, když jsem zrovna neměla dobrej den, nebo měla špatnou náladu. V tyhle dny jsem se na sebe naopak koukala a říkala si, že amjí pravdu, že nic nedokážu, že to jsou všechno pouze hloupé dětské sny. Jenže v tu chvíli tady byla moje rodina, která mě podpořila a já si své sny splnila. Chvíli tady tak koukám než mi vlastně dojde proč jsem sem přišla. Nepřišla jsem sem dumat nad minulostí,a le nad tím co se děje ted. Lehce rozklepanými prsty zároven ze zimi a zároven z nervozity, otevřu obálku a vyndám z ní dopis. Nadechnu se a začnu si to potichu číst. 

Milá Emmo,

Vím, že ted jsem ta poslední osoba, kterou chceš vidět nebo slyšet. Ale prosím, jestli už jsi opravdu začala tohleto číst, at už ze zvědavosti nebo protože chceš dle tvých slov slyšet moje další výmluvy, dočti to. Ještě než začnu prosím nezlob se na Madison, že mi řekla vaší adresu,ale já jsem jí opravdu prosil. A chci,aby jsi věděla, že pokud mě už opravdu nebudeš chtít nikdy vidět, nebudu tam za tebou chodit. Vím, že jsem to pokazil jak nejvíc jsem mohl a chápu to jak se ke mně chováš, protože na to máš to největší právo. Ale já ti to chci konečně vše v klidu a popravdě vysvětlit a říct, to vše co chci,ale co jsi mi nedovolila. Opakuji znovu, že vím jak jsem to všechno pokazil,ale opravdu jsem nevěděl co dělám. Byl jsem na tý oslavě a měl jsem jenom dvě piva a potom bych nebyl opilej. Někdo mi musel hodit něco do pití, přísahá, protože jsem vůbec nevěděl co dělám. Až ráno když jsem se vzbudil vedle tý holky.........strašně mě bolela hlava a nic jsem si nepamatoval,ale ona mi pak ukázala video a řekla mi co se stalo. Byl jsem z toho v háji. A ne jenom pro to, že jsem to vůbec udělal, protože už tohleto bych já sám o sobě nikdy neudělal, vždyt mě znáš,ale hlavně pro to, že jsem tím ublížil tobě. Ani jsem v tu chvíli ještě nevěděl, že to víš, ale byl jsem v háji z toho, že to vím já. Že já vím, že jsem ti ublížila chápeš ? Já bych ti nikdy úmyslně neublížil. Nikdy. Protože tě miluju. Jsi první holka, kterou opravdu miluju. Tamto, to nebyla láska, možná jsem si to dřív myslel, protože jsem byl mladej a blbej, ale pak když jsem poznal tebe jsem zjistil co to je skutečná láska. Vím, že to zní strašně ohraně,ale je to tak. Miluju na tobě každý detail a stejně tak mi každý detail na tobě strašně chybí. Chybí mi tvoje nádherný zelený oči do kterejch když se podívám vidím přesně co si myslíš, vidím co cítíš, chybí mi tvoje jemná pokožka, která je i s drobnými nedostatky tak krásná, tvoje plné rty, které tak rád líbám, tvůj úsměv, tvoje vlasy se kterými si rád hraju, ale nechybí mi jenom tvůj vzhled, chybí mi i tvůj hlas, tne nádherný hlas. I když mi ted pořád hraje v mobilu tvoje hudba není to takové jako v reálu, tvůj smích. Ten roztomilý smích, to jak přivíráš oči, když se něčemu strašně smějěš, chybí mi tvoje vtipy, ty vtipné i ty nevtipné a ty tvoje dohady se mnou, že to co jsi řekla bylo prostě vtipný,ale jenom já to nechápu. Jsi při tom vždycky tak kouzelná. A ještě lepší je, když tě pak prostě můžu jenom obejmou a dát ti za pravdu, protože se s tebou prostě nemá cenu hádat. Taky mi chybí se bou usínat. Místo tebe si u sebe musíš držet,alespon polštář, ale nic mi nevynahradí ten pocit držet si u sebe tebe a mimo jiní mi chybí i probouzet se vedle tebe. Když máš zavřený oči, nejsi namalovaná a máš lehce pootevřenou pusu. Je to to nejkrásnější co můžu o ránu vidět. Prostě mi chybíš celá ty se vším všudy a chápu jestli už mě nemiluješ nebo nechceš vidět, chápu to, ale strašně to bolí, protože tě ztratit nechci. nechci ztratit tu milou, vtipnou a krásnou holku s velkým srdcem. A i když se ted snažíš dělat, že už taková nejsi tak já pořád vím, že jsi a právě tahle tvoje povaha je to co na tobě miluju asi úplně ze všeho nejvíc. To je asi vše co jsem ti chtěl říct, doufám, že se rozhodneš správně. Miluju tě a vždycky budu.

Pusu, Niall

Už skoro od začátku mi stékají po obličeji slzy,ale i přes rozmlžené vidění to dočtu. Už se ani ten brek nesnažím zastavit. Přehnu v ruce dopis a dál koukám rozmazaně před sebe. Proč mi to ten kluk dělá ? Proč ho moje srdce stále miluje ? 

,,Emm." slyším za sebou jeho hlas. Původně si myslím, že už mám jenom halucinace,ale když se jeho ruka ocitne na mém rameni zjistím, že to není jenom halucinace.

Tohle je realita......

Tak co myslíte ? Pohne ten dopis konečně s Emm nebo je až tak tvrdohlavá, že ne ? Prosím o voltes a komentíky Niki <3

Hoky nevím jestli mě chcete pomocí Wattpadu zabít,ale 49 místo to je prostě.... Oh maj facking gáš, moc vám děkuju lásky to je opravdu neuvěřitelný <3 

Q: Tak a máme tady poslední den našeho týdne plného sdílení zážitků. takže jak ztrávíte tuhle neděli ? 

A: Dopoledne mám focení a na večer mám tréning Zumby