B*tch (N.H.)

/twentyfive/

Cítím jeho dlan na mém rameni,  ale neotáčím se nechci,aby mě viděl brečet. Nechci aby viděl jak na dně jsem. 

,,Jdi pryč Nialle." šeptnu.

,,Em ty brečíš ?" ozve se opět a cítím jak se ke mně přiblíží. 

,,N-ne." proč mě ten hlas musel zradit zrovna ted ? 

,,Jdi p-pryč." zopakuji. Čekám od něj všechno. To že odejde, to, že se na mě naštve, nebo i to, že bude něco namítat,ale on neřekne vůbec nic. Místo toho si mě přitáhne k sobě a obejme. Nevím jestli to je tím momentem překvapení nebo tím, že ač si to nechci přiznat tohle je přesně to co jsem potřebovala,ale nemám sílu protestovat. Místo toho se k němu přitisknu ještě blíž a začnu mu brečet do hrudi zahalené v teplé bundě. 

,,Pššš." tiskne mě líže k sobě a snaží se mě uklidnit. Nevím jak dlouho tady stojíme,ale já se nakonec přeci jen asi po několika minutách uklidním.

,,Nialle proč mi tohleto děláš ?" kousek se od něj odsunu, abych se mu mohla podívat do očí a nemusela při tom až tolik zaklánět hlavu, zatímco v ruce pozvednu jeho dopis. 

,,Ale já tě nechtěl rozbrečet." povzdechne si a palcem mi jemně setře slzu, linoucí se po mé tváři. Nadechnu se,abych mu něco odpověděla, ale najednou jsem jakoby v tranzu a vidím ho lehce rozmlženě a poté se mi podlomí nohy a nebýt Nialla, který mě hned zachytí, zkončila bych na té studené zemi. 

,,Emm, Emm jsi v pohodě ?" zeptá se hned a já lehce zatřesu hlavou,abych se vzpamatovala. 

,,J.-jo, jsem. Nevím co to bylo." promnu si spánky. A s jeho pomocí se opět pořádně postavím na nohy, ale on i přes to je stále blízko mě a je připravený, kdybych zase omdlela nebo co to bylo. 

,,Piješ hodně ?" zeptá se starostlivě.

,,Jo." přikývnu. 

,,A jíš ?" zeptá se opět. Chci přikývnout, ale pak mi to dojde.

,,Naposledy včera snídani. Nějak jsem na to úplně zapomněla." povzdechnu si. Vůbec jsem na jídlo nemyslela, neměla jsem ani hlad a vlastně mi nedošlo, že skoro nejím. 

,,Tak to je ono. Achjo Emm musíš jíst." koukne na mě tím jeho modrým pohledem. 

,,Já vím, jen...jen jsem ted měla prostě jiný starosti a nějak jsem ani neměla hlad." 

,,Fajn tak pojd, doprovodím tě domů a ty si tam vezeš něco k jídlu a lehneš si do postele jo ? Potřebuješ to." pohladí mě po rameni.

,,Dobře,ale já to domů zvládnu sama." namítnu. 

,,Ale já tě samotnou jít nenechám, nechci riskovat, že zase někde omdlíš, tak pojd." položí mi ruku na záda a tak s rozejdeme ke mně domů. Těch několik minut cesty se k mému překvapení bavíme o tom jaký to je ted doma. On se ptá mě jestli jsem ráda, že jsem s rodinou a já zase jeho. My spolu normálně komunikujeme chápete to? Asi jsem se zbláznila. Když dojdeme k mému domu zastavím se otočím na něj. Chi mu pouze poděkovat, ale on promluví jako první. 

,,Víš, že to je poprvý za,alespon pro mě dlouhou domu kdy jsme spolu normálně komunikovali ?" lehce se pousměje. 

,,Já vím, ale víš co nechápu ?" optám se na oplátku já a on pouze pokroutí hlavou a vyzve mě tak abych pokračovala. 

,,Že i přes to, že jsem ti říkala at mi dáš pokoj, odháněla tě od sebe a tohle všechno, jsi tady stále pro mě. Pořád se snažíš, posíláš mi dopisy a jsi tady když tě potřebuji, jako třeba zrovna před chvílí. Nebejt tebe tak bych tam někde omdlela úplně. Proč ?" nechápavě se na něj podívám.

,,Protože tě opravdu miluju Emm. Jsem v háji z toho, že jsi v háji ty a ještě ke všemu kvůli mně. Chápeš ? " přistoupí o něco blíže ke mně. 

,,Spíš se já divím, že jsi mi ještě jednu nevrazila, protože by jsi na t měla to největší právo." povzdechne si. V tu chvíli nevím kde se to ve mně vezme, ale rozpřáhnu svou ruku, která přistane na jeho tváři. Až poté mi dojde co jsem udělala a dám si ruce před pusu.

,,P-promin j-já." začnu koktat. 

,,To je dobrý zasloužil jsem si to a alespon jsi tím dala jasně najevo, že u tebe už nemám šanci. Ani po tom dopisu.Co jsem si taky mohl myslet, že ?" můžu zahlídnout jak se mu lesknou oči.

,,Ne tak to není Nialle." spíše šeptnu a na jednu stranu doufám, že to neslyšel.

,,Není a jak teda ? Odpouštíš mi ?" jeho oči se najednou zase rozzáří a já v nich po dlouhé době můžu poznat opět toho starého štastného a usměvavého Nialla, kterého miluju.

,,T-tak tak úplně ne. Ni....já potřebuju čas. Potřebuju si to ještě všechno promyslet a........." nechám větu vyznít do ztracena. 

,,Chápu to Emm, vím, že takováhle věc se nedá jen tak odpustit,a le řekni mi jedno prosím. Miluješ mě ještě ?" chytne mě za ruce a podívá sem i do očí. Sklopím svůj pohled na chvíli na zem než ho zvednu opět na něj. 

,,Jo miluju a proto je tak těžký na to na všechno zapomenout." řeknu a opět mám slzy v očích. Achjo dnešek a vlastně posledních několik dnů jsou tak emotivní. 

,,Nebudu na tebe tlačit, ale nevzdám to. Miluju tě." skloní se ke mně a přiloží své rty na mou tvář. Vtiskne mi lehký polibek a poté se  s úsměvem odtáhne a odejde. Pohladím si svou tvář a poté zalezu dovnitř. 

Snad nedělám chybu, když mu dávám naději........

Taak já jsem tady s novým dílečkem. prosím o voltes a komentíky Niki <3

Holky tohle se netýká tohohle příběhu nýbrž jednoho mého staršího. Secret Singer má 30K přečtení. To je prostě úplně nejúžasnější. Znamená to pro mě strašně moc a chci tím poděkovat všem, kteří si jí přečetly. Miluju vás všechny. Lots of Love <33333

Q: Kdo je tady taky nemocnej ? 

A: Protože já už taky jo :D