kids in love//yoonmin//

-35-

Hoseok
Jestli jsem před pár dny byl naprášky ze zlomeného Taeho, tak teď on bude na prášky ze mě. Mít zlomený srdce kurva bolí.
Já Joona vážně miloval a on mi udělá tohle? Jako jo, jsou i horší druhy podvádění, ale i tak. A vůbec, proč zrovna ten Seokjin? Vždyť je to Jiminův kamarád..
Jasně, je mnohem hezčí, než jsem já, možná i vtipnější, ale já a Joon jsme se nikdy nehádali, nikdy jsme neměli žádné problémy v našem vztahu, tak proč si našel nějakýho Seokjina?!
Ani jsem se nenadál a na moje dveře zaklepala moje záchrana v podobě Taeho s Jiminiem.
„Hobi..." vzdychl Jimin a silně mě objal, jen co jsem těm dvoum otevřel dveře. Tae okolo nás prošel rovnou do obýváku.
K mému štěstí jsou rodiče až do zítra v práci a sestra je někde venku s kamarádkami.
„Jiminie....tak moc to bolí." vzlykl jsem a zachumlal jsem se mu do hrudi.
„Pšš, to bude dobrý Hobie." zašeptal mi Jiminie konejšivě do vlasů, kam mi poté dal i malou pusu. „Zapomeň na nějakýho Namjoona, je to hajzl." dodal a vydal se se mnou za Taem na gauč.
„Už chápeš, jak jsem se cítil já?" ozval se Tae, který seděl hned vedle mě.
„Jo, asi jo..." vydechl jsem. Svoji tvář jsem si schoval do dlaní, protože na mě přišla další vlna pláče.
„Počkat, co?" ozval se zmateně Jimin. Jasně, že to neví i když to vlastně bylo kvůli němu.
„Ale nic, to je mezi mnou a Hobim." odpověděl Tae. „Jdu uvařit kakao." dodal, a poté se vypařil z obýváku jako pára nad hrncem.
„O čem to Tae mluvil?" začal hned Jimin vyzvídat.
Musel jsem se nad tím pousmát, vždy byl takový. On je vlastně taková naše osobní fbi, google a Sherlock v jednom. Jakmile je něco, o čem on neví, začne být nervózní a občas se i urazí.
„Ale o ničem, to nestojí za řeč." mávnul jsem nad tím rukou. No nebyl by to Jimin, kdyby se to ze mě nesnažil vytlouct.
„Hobiiii, řekni mi too.." zakňučel a jako nějaké štěně se mi hlavou zavrtal do klína.
„Ne, to nemůžu." zavrtěla jsem hlavou v nesouhlasu zrovna v momentě, kdy se do obýváku vrátil Tae. V ruce držel tác, na kterém měl tři hrnky s kakaem a muffiny z obchodu.
„Co nemůžeš?" tázavě podzvedl obočí, zatímco opatrně pokládal tác na stůl.
„Říct mi, o čem jste to mluvili.." odpověděl mu uraženě Jimin.
„Jo ták.." pousmál se a zabral si místo v houpacím křesle, které stojí hned vedle gauče. „Jiminie..to radši nechceš vědět.." dodal polohlasem.
„Ale já chci!" Jimin naštvaně rozhodil rukama.
Tae nad tím jen pobaveně mávnul rukou, poté ale jeho tvář zvážněla a otočil se na mě.
„Jak se cítíš, Hobi?" zeptal se mírně skleslým hlasem.
„Já ani vlastně pořádně nevím.." pokrčil jsem rameny. „Chvíli mám chuť vybrečet všechnu tu bolest pryč, pak mám zase chuť jít Namjoona vykuchat, no a teď mám zase chuť se smát úplně všemu a vůbec na to nemyslet.." řekl jsem popravdě svoje pocity, které se ve mně střídali jak počasí v dubnu.
„Víš," začal Jimin vážně. „Já měl podezření, že se to stane už když mi Joon psal ohledně toho, kdo Jin vlastně je.." hlasitě polkl a pak pokračoval, zatímco já s Taem jsme ho potichu poslouchali. „Říkal mi, že se nemusím bát, že nemá v plánu dělat něco za tvými zády a já mu věřil. Vy dva jsme přece vždycky měli perfektní vztah. Nikdy jste se nehádali, ve všem jste si rozuměli...Já vážně nechápu, proč to Joon udělal.." dokončil svůj monolog a sklopil hlavu.
„Já Joona vlastně z jedné strany chápu.." pronesl jsem potichu, načež mi Jimin s Taem věnovali zaujaté pohledy. „Ten Jin je mnohem hezčí, než já..Vždyť on je úplně nádherný, kdežto já? Já jsem ošklivá brambora, co vypadá jak kůň..Tím jak jsem hyperaktivní Namjoona jen ztrapňuju..." jen co jsem to dořekl, tak jsem se nanovo rozbrečel. Ani jsem si neuvědomil, že když to, co cítím, řeknu nahlas, tak to bolí mnohem víc.
„Hoseoku co to meleš?!" vyjekl na mě Jimin zaskočeně. „Jin je možná hezkej, ale vždyť to ty jsi taky! Viděl jsi někdy svůj úsměv?! Takovej ani Jin nemá! Tak přestaň mlít sračky, který nejsou pravda.." poprvé za život jsem viděl Jimina, aby na mě, nebo vůbec na někoho takhle křičel. Vždycky všechno řešil s klidem.
„Víš, co je nejvíc ironický Jimine?" ozval se Tae. „Že něco takovýho radíš Hobimu zrovna ty.." Taeho pohled se vpíjel rovnou do toho Jiminovýho, který vypadal, jako kdyby mu došla slova.
„Jak- jak.." Jimin to ani nestihl doříct, páč mu Tae skočil do řeči. Já tu mezi nimi seděl jak hříbek a můj pohled přeskakoval z jednoho na druhého.
„Jednou jsem měl velice zajímavou konverzaci s Jinem i Yoongim.." řekl Tae, jehož pohled se stále vpíjel do toho Jiminova.
„Já je oba zabiju.." vzdychl Jimin.
„Jimine stejně bych se to jednou dozvěděl.." řekl Tae až moc přechytrale.
„Hele, teď jsme tady kvůli Hobimu, ne kvůli mně." odsekl Jimin a svůj pohled přesunul z Taeho na mě.
„Já už jsem vlastně celkem v pohodě." zazubil jsem se na oba.
Byla to pravda. Během té jejich debaty jsem přemýšlel a došel jsem k názoru, že bych se neměl zabývat Namjoonem. On už je minulost.
Byla to jeho volba a já ji musím přijmout, ať chci nebo ne. Nemůžu ho nutit k tomu, aby byl se mnou i když středobodem jeho zájmů je teď někdo jiný.
„Opravdu?" zeptal se Tae podezíravě.
„Ano." přikývl jsem. „Uvědomil jsem si jednu důležitou věc a to mi dost pomohlo." dodal jsem zamyšleně.
„Když mysliš.." Jimin pokrčil rameny.
„Je mi jasný, že spěcháš za Yoongim, takže pokud chcete, můžete už jít." řekl jsem jen co jsem viděl Jiminův nervózní výraz.
Je hezké sledovat Jimina, když je zamilovaný. Je mnohem víc roztomilý, než normálně.
Sice je mi líto Taeho, ale co můžu dělat. Musí se s tím holt smířit.
„Zvládneš to tady sám?" zeptal se Jimin starostlivě. Je od něj milé, že ačkoliv spěchá za svoji láskou, pořád má starost i o mě.
„Samozřejmě." přikývl jsem. „Za chvilku se stejně vrátí sestra, takže zas tak sám nebudu." usmál jsem se.
„A nevadí ti to?" bylo vidět, že Jimin nechtěl, aby to vypadalo, jakože upřednostňuje Yoongiho přede mnou. Chápal jsem ho.
„Proboha už jděte." popohnal jsem se je pobaveně.
„Já tu s tebou můžu zůstat. Já nikam nespěchám." ozval se Tae, který stále seděl v křesle a pohupoval se.
„Jen jdi taky, určitě si něco najdeš." mrknul jsem na něj.
„Jestli mě tady nechceš, tak mi to můžeš říct narovinu." zasmál se a vstal z křesla.
„Tae, víš, že tak to není." pokroutil jsem hlavou. „Jen občas potřebuješ být chvíli sám a o všem přemýšlet." dodal jsem.
„Slib mi, že si nijak neublížíš!" řekl Tae rázně. Vím, jak moc je na toto háklivý, obzvlášť u lidí, na kterých mu záleží.
„Neboj, za to mi Namjoon nestojí." uklidnil jsem ho.
„Budu ti věřit." kývl.
Netrvalo dlouho, a můj byt se znova utápěl v tichu. Přesně takhle mi to momentálně vyhovovalo.
Jen já a mé myšlenky. Nic jiného.

Wuala, jeden z mála dlouhých dílů is here!:DDDD