kids in love//yoonmin//

-41-

Jin
Užíval jsem si své nedělní odpoledne plné klidu sledováním pořadu o vaření s Gordonem Ramsayim. Byl jsem do toho tak moc ponořený, že mě následné zacinkání zvonku nehorázně vylekalo.
Zajímalo mě, kdo by to mohl být. S nikým domluvený nejsem, takže nikoho nečekám.
Pomalým krokem jsem se došoural ke dveřím, které jsem otevřel.
A jéje..
„Co tady chceš?" vyštěkl jsem neutrálně na Namjoona stojícího před mými dveřmi.
„Všude mě máš zablokovanýho, takže jediná možnost, jak ti to vysvětlit, byla tahle." řekl tiše.
„Já ale nemám zájem o tvoji ubohou snahu něco vysvětlit.." odfrkl jsem. „Spíš bys měl jít prosit Hobiho o odpuštění."
„S Hobim jsme se rozešli." odpověděl mi.
„No tak to mě mrzí, ale co já s tím?" frustrovaně jsem si prohrábnul vlasy. Začínal jsem být z Namjoonové přítomnosti úplně vykolejený.
Sice jsem byl na něj nehorázně naštvaný, ale kurva, on byl na živo tak sexy.
„Jine....Je mi strašně líto, že jsem tě zatáhl do toho, do čeho jsem tě zatáhl, ale já si nemohl pomoct.." jeho smutným pohledem mě skenoval od hlavy až k patě. „Ty jsi tak nádherný. Už když jsem tě objevil na instagramu tak mi bylo jasné, že se řítím do průšvihu. Upoutal jsi moji pozornost a já nevěděl, co dělat. To, co jsem cítil jen během psaní si s tebou, jsem s Hobim necítil nikdy a to jsem přesvědčený o tom, že jsem Hobiho miloval.." mluvil tiše, ale i z toho bylo poznat, že má na krajíčku. Začínal jsem mít pocit, že ho to vážně mrzelo. Každopádně mě jeho slova zaskočila. Chtěl mi tím snad naznačit, že se do mě.....zakoukal?
„Joone já-..." nenechal mě dokončit můj zoufalý monolog. Jeho rty se ocitly na těch mých a ačkoliv jsem z toho byl prvně v šoku, nemohl jsem jinak, než s ním začít spolupracovat. Měl jsem pocit, jakoby naše rty byly stvořené pro sebe.
Zatímco naše jazyky mezi sebou vedly válku, Joon přitlačil mé tělo na stěnu a svými prsty mě jemně šimral na zádech. Mé ruce mu zajely do vlasů, kde ho mírně tahaly za konečky.
Naše líbání sice netrvalo dlouho, ale bylo mi jasné, že tohle nebylo naposledy.
„Bylo mi odpuštěno?" zeptal se se smutným pohledem, zatímco se svým nosem otíral o ten můj.
„Jo..pabo.." usmál jsem se a jemně jsem ho plácl do ramena.
„Tak to jsem rád." šibalsky se usmál a poté své rty znovu přitlačil na ty mé.
Nevěděl jsem, co se teď přesně mezi námi změnilo, ale nevadilo mi to. Prostě jsem si užíval jeho přítomnost, která mi způsobovala motýlky v břiše.

Kdopak zapomněl vydat včera díl? meeeeee:DDDDso sorry, ale včerejšek byl fakt zabitej a já na díl úplně zapomněla 0:) :DDD