kids in love//yoonmin//

-44-

Yoongi
Nevím, co si mám myslet.
Jimin se mi vůbec neozýval a já nevěděl, co s ním je.
Měl jsem o něj strach. Třeba se mu něco stalo.
Všechny tyto myšlenky mě sžíraly víc a víc. Co byc tu bez Jimina dělal?
Je až nemožné, že mi za tak krátkou dobu tak moc přirostl k srdci. Nikdy jsem na vztahy nebyl a ani mi to nijak nevadilo, jenže s Jiminem je to jiné.
Už tenkrát, když jsem šel okolo jejich školy a on tam byl s Hoseokem a něčemu se smáli. Už tehdy jsem věděl, že ten kluk bude můj největší problém. Ten jeho dětský smích slýchávám doteď. On je někdo, kdo pomale nezvládá vlastní život, ale přitom mně do života nalil novou naděj a dal mi nový směr.
Je mi jedno, že je kluk a moje rodina mi jasně řekla, že si domů prostě dovedu holku, jinak bude zle.
Pokud by se jednou rozhodl, že mě opustí, nepřežil bych to.
Možná to teď bude znít psychopaticky, ale radši Jimina zabiju a budu mít jistotu, že je mrtvej, než abych žil s pocitem, že ho má někdo jinej.
Třeba jako ten Jungkook.
Je mi jedno, jestli Jiminovi dal pusu jen ze srandy, prostě mu jí dal a tím si podepsal místo na mém seznamu lidí, kteří se mnou nebudou mít dobré pořízení.

Celé moje myšlení ukončilo zabouchaní na dveře. Neměl jsem ponětí, kdo by to mohl být. Nikoho jsem nezval a nikoho jsem tu ani nechtěl.
Své líné tělo jsem postavil a donutil ho jít otevřit.
K mému úžasu za dveřmi stál Jimin. Měl bych skákat radostí, ale nestalo se tak. Jeho oči byly uplakané, jakoby mu někdo ublížil.
„Jiminie.." vydechl jsem a pověsil jsem se mu okolo krku. On bohužel neudělal nic, prostě tam jen tak stál, nechajíc se mnou objímat.
„Yoongi, musíme si promluvit." ačkoliv bylo poznat, že se snažil mít vážný hlas, smutek z něj byl slyšet víc.
Nic jsem mu na to neřekl. Zatáhl jsem ho do bytu a odvedl do obýváku, kde jsem nás oba posadil na gauč.
„O čem chceš mluvit?" zeptal jsem se mírně vystrašeně. Nevěděl jsem, co mám očekávat.
„Nebudu chodit okolo horké kaše a prostě ti to řeknu narovinu, jen tě prosím, nech mě to celé doříct a taky vysvětlit. Dej mi prostor." celou tu dobu, co mluvil, mi koukal do očí, což mi nebylo vůbec příjemné. Byl jsem až moc zmatený na vyptávání se ho "proč", a tak jsem jen souhlasně přikývl.
„Vyspal jsem se s Taem..." jen to dořekl, mé srdce se rozpuklo na milion kousíčků.
Oči se mi pomalu zalily slzami a úsměv z mého obličeje zmizel. Samou nechutí jsem se od Jimina odtáhl, ale dál jsem ho nechal mluvit, jak si přál.
„Ani vlastně nevím, jak se to stalo. Tae mi prostě jen řekl, že mě už dlouho miluje a že tys mě jemu vlastně přebral.." začal s vysvětlováním. „No a pak se nějak stalo, že jsme se začali líbat, což vedlo k tamtomu.." vydechl.
„Cítíš k němu něco?" zeptal jsem se chladně.
„Právě, že tím sexem jsem si potvrdil. že ačkoli on mě miluje, já ho zbožňuju jen jako nejlepšího kamaráda. Miluju jen tebe." řekl a koukl mi svými smutnými oči do těch mých.
„Vážně?" ironicky jsem se uchechtl. „Kdybys miloval jen mě, tak by ses nemusel v ničem potvrzovat." vyprskl jsem.
Nevím, jestli ve mně převažovala zlost nebo smutek, každopádně jsem to ze sebe potřeboval dostat a terčem se stal Jimin.
„Kurva já myslel, že pro tebe náš vztah něco znamená! Jak kokot jsem se tu o tebe bál, protože ses mi vůbec neozýval, ale ty ses zatím kurvil někde s tím děckem Taehyungem." nasraně jsem chodil po obýváku a řval na něj.
On jen seděl na gauči beze slova.
„Jsi jen obyčejná kurva!" zařval jsem mu do xichtu. „Tak do prdele něco řekni!" samou zlostí jsem odhodil konferenční stolek, který mě dělil od Jimina.
Stůl se rozletěl někam pryč a s ním i všechny věci, co na něm byly.
„Yoon-gi.." vzlykl rozklepaně.
„Radši drž hubu!" znovu jsem zařval a přešel k němu. „Je aspoň to děcko lepší v posteli než já, co?" zeptal jsem se ho výsměšně. Jeho sklopenou hlavu jsem palcem zvedl tak, aby se mi díval do očí.
„Ne-ní.." fňukl, zatímco jeho pohled se snažil vyhýbat tomu mému.
„Ovšem, že ne...Je to ještě dítě." zasmál jsem se.
Chtěl jsem ho už nechat, když mé oči zbystřily něco, co mě nasralo na tu nejvyšší úroveň.
„Ten malej zasran ti pokousal celej krk a ty sis to nechal líbit?!" zařval jsem na celej panelák. Musel jsem být od vzteku úplně rudý.
Jimin si vystrašeně rozklepanou rukou přejel po krku, zatímco jeho ústa opustil hlasitý vzlyk.
„Ty malá kurvo.." vydechl jsem a za vlasy jsem Jimina odtáhl do ložnice, kde jsem ho hodil do postele jako nějaký kus hadru.
Bez rozmýšlení o tom, co se teď chystám udělat, jsem z něj strhal všechno oblečení a sobě kalhoty. Hrubě jsem ho otočil na čtyři a bez jakékoliv přípravy ho do něj tvrdě vrazil se silným plesknutím po jeho zadku.
„Yoongiii!" vykřikl bolestně a celý se okolo mě stáhl.
Já jako smyslů zbavený jsem ho do něj rychle a tvrdě přirážel, nezajímaje se o to, jak moc ho to bolí. Rukama jsem mu mačkal úzké boky, na kterých potom určitě zůstane pár modřin.
Díky mojí rychlosti a Jiminovému bolestnému stáhnutí netrvalo dlouho, a já se do něj udělal. Bylo mi úplně fuk, jestli se Jimin taky udělal nebo ne.
Vytáhl jsem z něj Juniora, znovu si natáhl kalhoty a chystal jsem se odejít.
„Teď jdu zabít toho zmrda Kima!" oznámil jsem zlomenému Jiminovi, kterého jsem tam nechal ležet jako nějakou děvku.

Tomuto už se snad ani drama řikat nedá, tohle už je na vyšším levelu, než drama..:'DDDDD