Genialita není vše!

5.Kapitola

Pohled Terky:

Očekávám to nejhorší. Jenže necítím žádnou bolest. Opatrně otevřu oči. Ó můj vesmíre! Kulka neprošla ke mně díky něčemu co vypadá jako světle zelený štít. Držím ruce před sebou a snažím se soustředit tak, aby to tam zůstalo, i když si nejsem úplně jistá jak to dělám. Vyděšeně se podívám na Bruce. Má překvapený výraz. Muž začne střílet znovu, ale už nečeká jestli se trefí. Nejistě ustupuju dozadu, tím pádem i Bruce.  Uděláme krok vzad, jenže tam nic není. Neudržím rovnováhu a oba se řítíme k zemi. Zavřu oči a čekám na tvrdé přistání. Žádné ale nepřichází. Tak oči pomalu otevřu. S Brucem ležím na nějaké světle zelené podložce. Podívám se nahoru. Neznámý se zrovna naklání ze shora a připravuje se vystřelit.  Vystřelí, my spadneme, ale kulky se nás ani nedotknou. Odněkud ze zadu se ozvou další výstřely. Neznámému dojdou náboje. Padesát metrů od nás jsou stromy. Strčím do Bruce, štít zmizí a my vyběhnem ke stromům. Všimnu si toho muže, kterého jsem zachránila před Hulkem.  Má v ruce pistoli a čeká až ten neznámí začne znovu střílet. Což se stane ve chvíli, kdy se my schováme za strom. Vždyť mám taky zbraň! Vytáhnu ji z pouzdra, odjistím a vystřelím. Trefa! Ze všech stran se ozvou kroky a výstřely. Se zachráněním jim střelbu oplácíme dokud nám nedojdou náboje."Sakra."Postěžuju si potichu."Kdo jsi?"Zašeptá vedle mě Bruce.(No jo, je to velký strom.)"Terka Zauer, ale myslím, že na seznamování není ten nejvhodnější čas. Musíme se odtud dostat živý."Zachráněný se mi podívá do očí. Kroky se přibližují a nejsou jen jedny. Mlčky se domluvíme na strategii. Já mám ty, co jsou u mě blíž a on ty, co jsou napravo."Zaměstnáme je. Ty běž k východu a zkus se neproměnit.""Dobře, ale nic neslibuju."Kroky jsou skoro u stromu. Vyskočím zpoza stromu,praštím ho pažbou pistole a seberu mu zbraň, ze které vyšla kulka, která těsně minula moje stehno. Bruce odběhne pryč. Spadne na zem. Místo něj na mě zaútočí další. Střelím ho do kolene a zopakuji postup jako u předchozího. Od stromu, kde jsem se předtím schovávala, se ozvou kroky. Otočím se zrovna ve chvíli, kdy vyjde zpoza stromu a vystřelí. Očekávám bolest, ale kulka se zastaví 20 centimetrů před mojí hlavou. Pak zmizí. Může mi někdo vysvětlit jak?! Věci normálně jen tak nemizí. V klidu. To bude asi moje další superschopnost.  Muž se tváří překvapeně. Dokonce ani nepokračuje ve střelbě. Když se kulka objeví vedle jeho hlavy a spadne, využiju situace a praštím ho pažbou. Za mnou se ozve cvaknutí."Zvedni ruce nad hlavu a pomalu se otoč."Udělám to."Polož zbraň a kopni ji ke mně."Proč mě rovnou nezastřelí?"Dobře."Prudce vykročí ke mně. Leknu se, rychle dám ruce před sebe a z nich vystřelí ohnivé koule, ale v žluté a zelené barvě. Zasáhnou muže, ten začne okamžitě hořet a křičet. CO JSEM TO UDĚLALA?! Šokovaně na něj koukám dokud nespadne na zem, nepřestane se hýbat a křičet."Ne... Ne ....Ne. Co jsem to udělala?"Zašeptám. Někdo za mnou běží."Hej, musíme jít."Ozve se vedle mě. Slyším to jakoby z dálky."Hej."Řekne, chytí mě za loket a otočí k sobě zachráněný. Já opravdu zabila člověka. Podívám se mu do očí. Určitě je z nich poznat jak moc jsem vyděšená. Má tak pronikavě modré oči, jako kdyby viděl přímo do mě."Vím jaké to je, ale teď musíme jít."Jo a já se musím uklidnit."Dobře."Běžíme směrem odkud jsme přišly. Ozvou se další výstřely. Běžíme dál. Už vidíme budovu a dveře, u kterých stojí Bruce a zkouší je otevřít. Jenže mu to nejde. Slyší kroky a otočí se. Když nás pozná viditelně se mu uleví. Doběhneme k němu."Jsou zamčené.""Něco zkusím."Popojdu ke dveřím, dotknu se kliky a představuju si jak mi hoří ruka. Chvíli čekám a nic. Tak se začnu snažit víc. Najednou začne hořet. Leknu se a ustoupím. Cítím jen lehké brnění. Udělám krok zpátky a dám ruku na zámek. Ihned se rozpustí."Problém vyřešen."Řeknu, strčím do dveří a vejdu. Nikdo tu není. Kluci vejdou za mnou. Zachránění (Je hrozně divný mu tak říkat, ale absolutně netuším jak se jmenuje a teď se ho nato ptát nebudu.) se rychlou chůzí dostane k dalším dveřím a otevře je. My se přesuneme k němu. Projde první, já za ním a Bruce poslední. Na chodbě nikdo není, ani světlo. Pustím Bruce před sebe. Vydáme se doprava. Tři čuníci jdou, pěkně za sebou. Ne. Ne. Pravě jsi zabila človeka, takže si to přestaň zpívat. Tři čuníci jdou pěkně za sebou. Ne přestaň! Mezitím co se snažím si to přestat zpívat, dojdeme na křižovatku.(Vážně říkám křížení chodeb křižovatka?)Z pravé strany se ozvou kroky. Přitiskneme se na stěnu a čekáme až vyjde. Zpomaluje. Zastaví.  Připravujeme se na útok. Ten člověk vyskočí se zbraní připravenou k výstřelu. Á......... je to Clint."Terko?"Podívá se na mě a na Bruce. Je překvapený."Ahoj."Řeknu a usměju se. Přijde ke mně, chvíli přemýšlí a po tom, co s tím skončí mě praští."Au, za co to bylo?"Rychle ke mně přistoupí a obejme mě."Mysleli jsme, že jste s Brucem mrtví. Ahoj Bruci. Matte."Odstoupím a podívám se na něj pohledem, který říká:Proč? Pochopí a odpoví."Viděli jsme jak jste padali a pak se nám vypla obrazovka.""Kde je Natasha?"Řekne Bruce starostlivě."Je v pohodě. Šla na druhou stranu."Najednou se rozsvítí světla. Z reproduktorů se ozve změněný mužský hlas."Gratuluji, přežili jste první útok. Užijte si chvíli klidu. V nejbližší době na vás útok neplánujeme. Hail Hydra!"Řekne a s tím zpráva skončí.