Genialita není vše!

2.Kapitola

Procházíme s Coulsonem dlouhou chodbou. Poté co jsem souhlasila se mě vyptával na moje zkušenosti s bojovými uměními. Když jsem mu to řekla, chtěl mě hned vidět bojovat. Zahneme doprava, a pak doleva. To se několikrát opakuje a nakonec projdeme lítacími dveřmi(ne nelétají ve vzduchu). Před námi je menší tělocvična, ve které stojí Natasha Romanoff! Nejdřív Coulson teď ona. Koho tu ještě potkám?"Doufám, že jste mě nebudil zbytečně."Řekne trochu naštvaným hlasem. Coulson se pousměje."Seznamte se. Tohle je Terka Zauer a tohle Natasha Romanoff. Potřebuju, abyste si dali menší zápas, abych viděl, jak jste dobrá."No super. Tohle nevyhraju. Jsem sice skvělá, ale s Natashou vydržím nanejvýš 10 minut."Myslíte, že se jí nic nestane?"To je dost trapný. Asi si myslí, že jsem jenom nějaká praštěná holka nebo něco takovýho! Takhle mě snad ještě nikdo nepodceňoval!"Řekla, že to zvládne."Natasha kývne hlavou a popojde na žiněnku. Otočím se na Coulsona, který se na mě povzbudivě usměje. Také dojdu na žiněnku a postavím se do základního bojového postavení. Naznačí mi ať začnu. Rychle k ní přiskočím a začnu pravým hákem. Vykryje ho a pokusí se mě trefit pěstí do břicha. Naštěstí se jí to nepodaří. Můj pokus o podkopnutí jejích nohou dopadne stejně. Dalších několik minut si si dáváme rány, ale bez úspěchu. Nakonec se Natasha připravuje k odrazu. Pravděpodobně ke svému nejlepšímu chvatu. Zaútočím tvrději. Nestihne ho udělat, ale já se přestanu krýt a ona mi dá silnou ránu do nohy. Tak teď je to v háji. Praští mě do břicha. Nakonec mě dostane na zem. Chvíli lapám po dechu.  Natasha ke mně přijde, podá mi ruku a pomůže mi vstát."Jseš dost dobrá."Řekne a usměje se."Děkuju."Coulson k nám přijde s neskrývanou spokojeností."Bude stačit jen závěrečná zkouška. Co myslíte Natasho?"To jako fakt??"Souhlasím takhle dlouho se mnou vydrželo jen několik agentů."Povzbudivě se na mě usměje."To myslíte vážně?"Zeptám se pro jistotu."Samozřejmě."Za dva dny děláte závěrečné zkoušky. Do té doby máte volno. Natasha vám ukáže, kde co je a řekne vám jak budou probíhat zkoušky. Uvidíme se tam.  Nashledanou."Řekl a s úsměvem odejde."Tak pojď."Vykročí ke dveřím. Rychle se zase otočí zpátky na mě."Nevadí, že ti budu tykat?""Ne nebude."A byla bych hrozně šťastná kdyby z nás byly kámošky.  Dokončím tu větu v duchu."Dobře, taky mi tykej."S úsměvy projdeme dveřmi.

"Tak tady je jídelna, konec naší cesty."Ukázala mi úplně všechno. Zabralo nám to hodinu a půl. Hodně jsme si povídali. Řekla mi vše o historii a provozu Shieldu, Avengerech a zkouškách. Taky se vyptávala na můj život. Skoro na vše jsem jí odpověděla, jenže když jsem se zeptala na ni. Akorát mi řekla, že je z Ruska. Já už musím jít. Je zrovna snídaně,tak si něco vezmi. Potom odpočívej a připrav se na zkoušky."Ahoj."Řekne a ani nepočká než jí odpovím."Ahoj."Zašeptám sama pro sebe a vejdu do jídelny. Je 7 hodin ráno a jídelna je úplně nacpaná. Dojdu pro tác a vezmu si jogurt a rohlík. Chvíli hledám místo k sezení. Naštěstí se uvolnila 4 místa na konci stolu. Sednu si na kraj. Lidé vedle nevypadají moc přátelsky. Otevřu jogurt a zamíchám ho lžičkou. Naproti mě si někdo těžce sedne. Podívám se na tu osobu.  Ó můj vesmíre(jelikož nevěřím v boha, tak tohle je dobrá náhražka)."Ahoj."Všiml si, že se na něj dívám."Ahoj."Dostanu ze sebe po chvíli a usměju se."Promiň, tebe neznám jsi tu nová?"Oplatí mi úsměv."Ano.""Já jsem Clint Barton."Řekne a podá mi ruku. Má pevný stisk."A ty?"Zeptá se,když mu neodpovídám."Promiň. Terka Zauer."Tváří mu proběhne překvapený výraz."Takže ti jsi ta geniální holka z jiné dimenze?"Teď se zase překvapeně tvářím já."Jo to jsem. Jak to víš? Jsem tu sotva tři dny. To se tu drby šíří tak rychle?"Zasměje se."Jak kdy. Před chvílí jsem potkal Natashu. Řekla mi o důvodu jejího brzkého vstávání. My většinou chodíme na snídaně společně.""Aha, promiň."Omluvně pokrčím rameny."To nic aspoň jsem nemusel poslouchat o technikách boje."Zasmějeme se. On je vážně takový šašek i ve skutečnosti."Dneska mám čas, tak ti to tu můžu ukázat.""Natasha tě předběhla."Řeknu a pokrčím rameny."Ale moje prohlídka bude lepší. Ukážu ti nejlepší a nejtajnější místa na téhle základně."Zvedne obočí a použije svůj oslnivý úsměv."Tak dobře."Ještě víc se mu rozšíří úsměv."Super."Vykřikne, až se po nás podívají všichni v blízkosti pěti metrů."Za tvoje brzké předplatné,dostaneš jako bonus, trénink a jedním z Avengers."Teď se nesmím začít smát, neměl by to vědět. Zatvářím se nechápavě."Ty nevíš kdo jsou Avengers?""Ne."Uklidni se. Vůbec nebojuješ se záchvaty smíchu."Největší superhrdinové vesmíru a já jsem jedním z nich."Ještě chvíli a budou tu mít udušenou radioaktivní mrtvolu."Takže bonus je trénink s tebou?"Stihnu říct než se rozesměju."Uhodlas, také ti musím říct všechny úžasné věci o tomhle světě.""Jako například co?""Jako například internet."Lehce nadzvednu obočí."Počkat u vás nebyl internet?"Jeho obličej má zděšený výraz. Vyprsknu smíchy. Nemůžu mluvit. Svým smíchem ho nakazím, takže náš smích je slyšet přes celou jídelnu. Tohle pokračuje ještě chvilku, dokud Clint nespadne ze židle. Než vstane uklidním se."Jsi v pořádku?"Zeptám se, po tom co si sedne."Jo. Víš čemu jsme se smály?""Nemám nejmenší tušení. Dojíme (naštěstí bez dalších záchvatů smíchu) a odejdeme z jídelny.