Genialita není vše!

10.Kapitola

Jdu na schůzku se Strangem. Mám ještě deset minut a za pět minut bych tam měla být. Proč se neteleportuji? Protože si chci užít chůzi. Na ulici je hrozně moc lidí, kteří někam chvátají. Trochu mě znervózňují.  Projdu okolo banky. Podívám se nahoru. Nebe má dneska nádherně modrou barvu. Za mnou se ozve ohlušující výbuch. Tlaková vlna mě odhodí na zem. Kdo tu píská a mohl by přestat? Je to dost otravný. Přetočím se na záda. Nade mnou se zhoupne něco červeno-modrého a přistane před bankou.  Spidey! Super! Třeba mě zachrání od toho pískání. Z banky se vyřítí nějaká zelená věc s ocasem. Odhodí pavouka na dům naproti bance. Proč by Lizard kradl peníze z banky? Pomalu se zvednu a pískání přestane. Spidey vystřelí pavučinu na Lizarda, přitáhne se k němu a kopne ho do čelisti. Lizzie(Nemyslíte si, že mu budu pořád říkat Lizard, ne?) narazí do zdi. Z ní se ulomí kus, který se rozhodne spadnout na párek čumilů. Teleportuji se před ně, udělám štít a ochráním je před kusem neposlušné zdi."Utečte."Řeknu jim a oni mě kupodivu poslechnou. Ostatní lidé si vezmou mobily a začnou natáčet. Pustím zeď. Lizard mlátí se Spideym o všechno v jeho blízkosti. Vypadá to, že potřebuje pomoc a tu taky potřebují lidi okolo. Cíl je:dostat nejdřív lidi z blízkosti Lizzieho a pak zachránit pavouka. Okamžitě na tom začnu pracovat. Několik lidí nejblíže soupeřící dvojice teleportuji do jiné čtvrti. Ty ostatní utíkají nebo jsou dost daleko, snad. Tak teď se můžu vrhnout na ještěrku. Pošlu na něj ohnivou kouli zrovna ve chvíli, kdy odhodí Spideyho. Otočí se na mě."Ahoj Lizzie. Nechceš si dovolovat na někoho stejně velkého?"Rozběhne se na mě."Takže ne."Teleportuji se za něj a pošlu další ohnivé koule. Je naštvaný."Netrefils."Zase se na mě rozběhne. Adrenalin mi proudí žilami. Lizarda obalí pavučina."Snad bys neublížil holce?"Já se o sebe dokážu postarat sama, ale pomoc se hodí vždycky."To víš. Ještěři mají jiný zásady."Protrhne pavučinu a zaměří se na pavouka. Zastaví ho pád z výšky? Pravděpodobně jo. Zkusím to. Přesunu ho několik desítek metrů nad zem. Na místě jeho přistání vytvořím silové pole. Lizarda tahle výška nezabije, jen ho na nějakou dobu uspí. Liz provede hladké přistání bez dalších zničených budov. Žádný reportér ze mě teď nemůže udělat veřejného nepřítele, takže úspěch. Dýchá, ale nehýbe se. Spidey přiskočí ke mně."Ahoj. Dobrá práce. Kdo jsi?"Podívám se na něj."Terka.""O tobě mluvil pan Barton. Rád tě poznávám."Jasně. Nikdo jiný to ani nemohl být. A jak to, že jsem za 6 měsíců, co jsem tady, nepotkala Spidermena? Schovává se přede mnou. Ne, dělám si srandu. Párkrát jsem ho zahlídla z dálky, ale osobně jsme se ještě nepotkali."Já tebe taky."Podívám se na hodinky."Sakra, přijdu pozdě."Mám jen minutu."Tak zas někdy. Ahoj."Teleportuji se před schody. Vyjdu je a nastavím ruku na klepání. Dveře se otevřou předtím než se mi podaří na ně udělat nějaký zvuk. Za nimi stojí Wong."Ahoj Wongu. Kde na mě čeká Doktor?"(Ne. Doktor kdo, ale Strange.)"Jako obvykle.""Díky."Vyběhnu schody, zabočím doleva, dojdu na konec chodby a zaklepu. Dveře se zase sami od sebe otevřou a já vejdu. Někdy ho budu muset přesvědčit, aby mi řekl jak to dělají."Ahoj Doktore."Sednu si na židli před ním. Dneska má normální oblečení, to bude mít nějaký důvod."Ahoj. Víš, že mi říkáš Doktore, jen když máš dobrou náladu. Když máš špatnou tak mě zdravíš Strangi a když něco mezi tím tak Stephene.""Ty jsi úplnej Sherlock Holmes."Usměje se. Kdyby to věděl! Jestli se ty dva někdy setkají, tak u toho musím být."Tvoje dobrá nálada určitě souvisí s tvým povýšením na Avengera."Zkamení mi obličej. On je opravdu Sherlock!"Tvůj výraz stojí za vše. Mluvil jsem s Coulsonem. Řekl mi to."Jestli budou takhle pokračovat infarkt mě nemine i v mém mladém věku."Dneska máme poslední trénink.""Proč?""Už to nepotřebuješ."Naše tréninky mi budou chybět."A proč jsi dnes oblečený normálně?""Jdeme na pizzu.""Cože?!"Pizza?  Nikdy bych nečekala, že mě on na ni pozve."Jo, tak už pojď."

"Už jsi se připravila na stěhování?""Dneska bych s tím měla začít.""A už mi řekneš, kde jsi přišla k takovému množství třpytek?""Barton si hrál na třpytkovou vílu.""Tak to by měl uvažovat o změně povolání. Jako třpytková víla by byl úspěšný."Zazvoní mi mobil."Promiň."Vezmu to Clintovi a poodejdu od Stephena."Ahoj.Co se děje?""Proč by se mělo něco dít?""Protože mi vždycky voláš jen když se něco děje.""To není pravda! A co jak jsem ti volal a pozval tě na filmový večer v Avenger Toweru?""Volal jsi mi jen proto, abych vám tam přinesla pizzu, protože všichni jste byly líní někam jít nebo si jí objednat.""Máš pravdu. Promiň. Kde jsi?""U pizzerie, kam obvykle chodíme.""Vyzvednem tě na rohu ulice. Pak ti to vysvětlíme.""Počkám."Zavěsí."Budu muset jít."Řeknu Strangovi."Dobře.""Budeš mi chybět.""Vždyť za mnou můžeš kdykoliv přijít.""Já vím, ale i tak."Obejme mě."Ty mně taky."