Genialita není vše!

26.Kapitola

Pohled Terky:

"BĚŽ!"Vykřiknu a Lukáš vyběhne z místnost. Otočím se k Tomovi. Jack se nepřítomně dívá před sebe. Tom se hlasitě zasměje a Jack spadne na zem. Udělá to hlasitou ránu."Proč jsi to udělal?"Několika kroky se přiblíží ke mně."Pro zábavu. Stejně jako pro zábavu zabiju toho tvého doktora Strange." Z rukou mi vyšlehnou plameny."To nepřipustím!""Nedokážeš tomu zabránit."Sladce se usměju."Vsadíme se?""Příprav se na prohru."Pošlu na něj ohnivé koule. Vyhne se jim a překoná tu vzdálenosti, která mezi námi byla. Zaútočí pravačkou. Chytím ji a nechám tu ruku, která ho drží, vzplanout. Rychle uskočí, ale žádnou stopu to na jeho ruce nenechalo."Trochu jsem doufal, že nebudeme používat schopnosti.""V tom ses spletl.""Fajn, aspoň to bude zajímavější."Dostane se zpět ke mně. Pravou nohou vykopnu na něj.Chytí ji a praští se mnou o zem. V místnosti se ozve známý hlas."Tak to by stačilo."Zakloním hlavu tak, abych viděla na nově příchozího."Zmiz odsud!"Ignoruje mě a dívá se na Toma."Stephene tebe jsem očekával dřív.""Měl jsem práci, ale teď už můžeme začít bojovat."Tom vytáhne zpoza zad pistoli."Tohle je zábavnější. Promiň."Ve chvíli, kdy vystřelí se teleportuju před Strange. Jenže necítím žádnou bolest. Rozhlédnu se okolo. JÁ NESTOJÍM PŘED STRANGEM!!!!! Stojím nalevo od Toma. Strange leží na zemi a z ramene mu teče krev. Hned se přenesu k němu a přitlačím na ránu."Proč jsi tohle udělal?!!"Na tváři se mu rozlije široký úsměv."Potřeboval jsem mít nějakou jistotu, že mě a mého nového poskoka nebudeš sledovat."Ukáže na dveře za mnou. Otočím se. Stojí tam Bucky s nepřítomným výrazem."Bucky?"Projde okolo mě a zastaví u Toma."Máš dvě možnosti. Buď půjdeš za námi a Strange zemře nebo u něj zůstaneš a ztratíš tohohle sympaťáka. Rozmýšlej rychle sestřičko."S tím se otočí k odchodu."Jdi za nimi."Řekne Strange unaveným hlasem."Ne, chytíme ho později. Jen vydrž.""Barnes.""Nic se mu nestane."Mám celé ruce od krve. Tom se trefil přímo do tepny. Do místnosti vejde Lukáš. Zmateně se na nás dívá."Co tu děláte?""Co asi?!! Snažím se mu zachránit život. Přines lékárničku."Přisedne si ke mně."Terko. On je v pořádku.""Cože?!"Podívám se na něj. Má vážný výraz. Stočím pohled zpět na Stephena. Tlačím na jeho rameno, ale žádná rána tam není."Ten hajzl!"Vyskočím na nohy a než odběhnu směrem, kterým odešel Tom a Bucky, zakřikčím na Luka."Prober ho."Doběhnu na konec chodby, pak se zastavím."Jarve kudy odešli?""Severním výtahem, ale už opustili budovu.""SAKRA!!"

Jdu s Jackem chodbou ke svému pokoji, kde na nás čeká Lukáš. Všichni jsou v pořádku až na jejich uvěznění, jen Bucky je pryč a my nemáme tušení, kde je. Steve zuřil. "Terko, já vím, že už jsem to říkal, ale musím se opakovat. Omlouvám se. Nechtěl jsem, aby mu tohle udělal."Zastaví. Udělám to co on."Klidně na mě buď naštvaná. Klidně na mě křič. Jen se mnou mluv, prosím."Otočím se na něj."Já nejsem naštvaná. Chápu, proč jsi to udělal."Položí mi ruku na rameno a pronikavě se mi podívá do očí tak, jak to dělal vždycky."Vážně?"Kývnu hlavou."Jen mi musíš slíbit, že už to znovu neudělaš.""Slibuju."Obejmu ho."Musíme za Lukášem."Kývnu hlavou a odtáhnu se od něj. K mému pokoji dojdeme mlčky. Otevřu dveře a vlezu dovnitř, protože je to přece můj pokoj. Lukáš se okamžitě zvedne ze svého místa na mojí postely, překoná vzdálenost mezi námi a oba nás pevně obejme. Po tom co se dostaneme z hromadného objetí si já sednu na židli a kluci na postel."Rád bych slyšel celou pravdu a to co nejrychleji. Měl bych být u dětí."Povím mu úplně všechno."Tak teď už víš všechno."Luke mě celou dobu, co jsem mluvila upřeně pozoroval a nepřestává s tím. Po chvíli se otočí na Jacka."Proč jsi nám o tom nikdy nic neřekl?""Já....."Jack se na chvilku odmlčí, a pak pokračuje."Několikrát jsem chtěl, ale otec si myslel, že to takhle bude lepší a časem jsem tomu začal věřit.""A co ta kniha?"Luke ukáže na knihu, která leží na nočním stolku. Zhluboka se nadechnu"Napsal ji otec. Náš dědeček měl dědičnou nemoc, na kterou zemřel. Táta se bál, aby jsme ji nezdělili, proto na nás dělal experimenty. Časem se to podepsalo na Tomovi. Pak ses narodil ty a on zmenšil míru pokusů. Díky tomu jsme to přežili a máme schopnosti.""Tohle zní jako ze sci-fi."Zasměju se."V té knize táta všechno popisuje. I to jak se citil když máma umřela."Chvíli je ticho, pak ho přeruší Lukáš. "Takže co teď?""Chytíme Toma a budeme dál žít tady."Kluci kývnou hlavami a dál mlčky sedíme, protože ani jeden z nás neví, co říct. Neviděli jsme se až moc dlouho a je tu hrozně moc věcí, o kterých neví. Nakonec ticho přeruší Jarvis."Slečno, hledá vás pan Matt.""A kde je teď?""Jde za vámi. Vlastně je už skoro u dveří.""Tak to děkuju, že jsi mě informoval."Řeknu s ironií v hlase."Nemáte zač, slečno."Hned, jak domluví, tak se ozve klepání a do místnosti vejde Matt."Ahoj."Zvláštně se podívá na všechny v místnosti, pak promluví na Luka."Rád tě poznávám. Jsem Matt."Podá mu ruku. Luke ji přijme."Lukáš."Když od sebe odstoupí, Lukáš se na mě podívá s lehkou nervozitou v očích."Chceš jít za dětma, že?"Kývne hlavou."Přenesu nás, tak se nelekni."

"Stavíš se pak za mnou?"Jsou poslední slova, která slyším než se objevíme v Shieldu na izolaci. Kousek od nás stojí Coulson. S Lukem dojdeme k němu.Proběhnou další zdvořilosti, které už ani popisovat nebudu."Jak jsou na tom děti?""Všechny jsou v pořádku. Můžou opustit izolaci. Našli jsme vám velký dům poblíž New Yorku v dobrém stavu. Jediná podmínka je, že nikomu nebudete říkat, že jste z paralelní Země a budete pod dohledem Shieldu. Stále můžete být cílem vašeho bratra.""Jistě. Budeme moct do toho domu teď?""Pojedete s naší jednotkou."Coulson už ho vede pryč, ale ještě předtím než zmizí úplně na mě ještě zavolá:"Chce s tebou mluvit Strange. Čeká tě v Sanctum Sanctorum."