Genialita není vše!

14.Kapitola

"Můžeš nám vysvětlit co tě to napadlo?"Začne můj výslech Steve, potom co se vrátíme do Toweru a potom co mi dají led na oko.Stále vidím tím zvláštním způsobem a moje orientace v prostoru je teď mizivá.Už o tom ví.Byly dost překvapení, ale to já taky."Musela jsem s ním mluvit."Au, to oko bolí, ale aspoň mám ten led."A jak si věděla, že tam bude?"Skvělá otázka Clinte, ale vůbec mi s tím nepomáháš.Podívám se na Bruce."Víš co si myslím.Měla jsi jim to říct už dávno."Všichni se na nás nechápavě dívají, ne že bych to viděla, ale jsem si tím jistá."O čem to mluvíte?"Clint zní trochu zmateně.Povzdechnu si.Jednou to přijít muselo."Když spím mám vize budoucnosti.On se nějak dostal do mých snů a nechal mi tam zprávu.""Jakou zprávu?"Předběhne Nat ostatní ve vyptávání.Hlavně Clinta, který by začal s tím, proč jsem jim to neřekla, jak dlouho a o čem mám sny."Až budu chtít, tak se se mnou sejde v Central parku v devět.""A co ti tam řek?""Že je telepat, dokáže vytvořit jakoukoliv nemoc nebo zranění a pak je vyléčit a chce mi ukázat můj celý potenciál.""Takže jeho hlavním cílem jsi ty, ale proč jde i po ostatních? Neříkal co plánuje dál?""Tony o tom co plánuje dál se nezmiňoval a po vás jde, protože s váma pracuju.""Dobře.Zůstaneš tady.Pořád s tebou někdo bude.""Ale Steve...""Žádný ale.Prostě budeš pod dozorem a ne že uděláš nějakou další blbost.""O to bych se nebála.Nemyslím, že někam sama dojdu."Oni se asi usmívají!"Aspoň nějakou výhodu to má.""Bruci tohle není výhoda!"A teď se dokonce smějou."Všichni souhlasíme s Brucem.""Tak tohle ti nezapomenu Tony.""Kdo se jí pro dnešek ujme?""Nat nemusíte mě hlídat i když spím.""Já se o našeho dočasně oslepeného a protestujícího génia postarám.""Poslouchá tady vůbec někdo to co říkám?""My ostatní se můžeme jít vyspat.""Užij si hlídání Clinte.""Ale noták, to myslíte vážně?"Postupně se s náma všichni rozloučí a zůstaneme tu jen my dva."Máš hlad nebo chceš něco k pití?""Vodu, děkuju."Přinese mi ji a já se napiju.Sedne si vedle mě na gauč.Chvíli tak sedíme a pak prolomím ticho."Clinte klidně se ptej.Odpovím ti.""Věděl o tom i někdo další?""Strange, Wanda a Coulson.""Proč?""Proč jsem ti o tom neřekla? Protože většina těch vizí byla tak děsivých.Bála jsem se, že čím víc o nich budu mluvit tím bude větší šance, že se to stane a pak už nebyla vhodná příležitost.""O čem jsou?""Převážně o smrti nebo bolesti.Vždycky se snažím najít ty lidi a pomoc jim, ale ne vždy to vyjde.Vlastně skoro nikdy.Taky se mi občas zdá o tom co se stane mě.Samozřejmě dokud se to nestane nevím jestli to nebyl jenom sen."" Zdá se ti o tom každou noc?""Skoro.""Jak potom zvládáš být před náma skoro každý den veselá?"Pokrčím rameny."Snažím se na to nemyslet.""Ty jsi neuvěřitelná." Pevně mě obejme.

Schovávám se.Vím, že mi to nepomůže, ale i tak to zkouším.Nechci s ním mluvit."Prosím, neschovávej se.Musím s tebou mluvit."Rozezní se ženský hlas bludištěm.Je jasný, že to na mě můj bratr zkouší.Hraje si s mojí myslí, jenže to nebude mít tak jednoduchý.Celkem úspěšně se před ním schovávám."Jak myslíš.Uděláme to po zlým."Přesunu se na nějakou šedou plochu.V nedohlednu není nic jinýho kromě ženy v mém věku, která se v mých snech už jednou objevila."Kdo jsi?""Všechno se dozvíš,jen mlč a poslouchej."To vůbec není divný, ale co můžu ztratit vždyť tohle je jen sen, který brzo skončí."Sleduju tě od doby co ses přenesla k Avengerům.Máš velkou sílu.Za prví nedokážeš ji zcela ovládat a za druhý neznáš celý svůj potenciál.Věř mi, tvůj potenciál je ohromný.""To bych o tom přece musela něco vědět."Povzdechne si způsobem, jako že na něco zapomněla."Ne nutně, ale časem to zjistíš.Asi jsem se ti nejdřív měla představit.Jsem vesmír.""Cože?To je blbost.Vesmír nemůže mít vědomí."Káravě se na mě podívá."Prosím nepřerušuj mě.Není to nemožné a ty nejsi blázen.Jsem Vesmír.Každým okamžikem jsem větší.Vidím každou formu života.""Proč mi tohle říkáš?""Zažiješ hodně bolesti,lásku, strach a další lidské emoce, ale nevzdáš se, nikdy.Abych to upřesnila, nevím co přesně se stane, ale vím, že ty to zvládneš, máš poslání.Na to nezapomeň.Je to důležité.""Jaké poslání?""Časem na to přijdeš sama.Zatím ti musí stačit zastavení tvého bratra.V hlavě má zmatek, jenže to ho neomlouvá.""Jak mám vědět, že tohle není výmysl mého mozku?""Nemůžeš.Buď mi budeš věřit nebo ne.Nenutím tě.Můžu jen pozorovat a radit.Nemám právo měnit věci.To máš totiž ty.Proto míváš vize budoucnosti.Tréninkem dokážeš vycítit místo a čas, kdy se to stane.Zachráníš hodně lidí.Ale přesvědčit tě abys mi věřila můžu.Pomůžu ti pochopit tvoje vidění.Ráno uvidíš lépe než dnes."Začne se vzdalovat."Už nám vypršel čas.Nezapomeň na nic co jsem ti řekla.""Počkej! Jak ti mám říkat?"Už jí skoro nevidím."Uni."