Names Of Solitude

iii

"Co chceš pít?"

Walmart byl skoro prázdný - byl pátek ráno a všichni byli v práci. Tracy tahala Alexe od regálu k regálu a bylo to na něm, aby vybral, co koupit na párty na večer. Přišlo mu to hrozný, protože to byla Tracy, které bylo dvacet, ale on se s ní nehádal; neměl vůli ani důvod.

"Já nevím, mě je to jedno."

"Nedělej si ze mě prdel, Sharpe," zavrčela a dloubla ho do žeber.

Ty dvě hodiny, co tu strávili, bylo dost, aby ztratila trpělivost. Alex si s tím nelámal hlavu. Od včerejšího večera si stačil zvyknout a zase se usadil do nekonečné deprese.

"Však jsou to tvoje narozeniny, tak by měly být podle tebe, ne? Dvacet ti je jenom jednou," řekl a okamžitě toho litoval, když se jí podíval do tváře.

"Děláš si prdel? Dvacet je úplně nejdebilnější věk! Už máš bejt dospělej a mít svůj rozum nebo co, ale pořád ti není tolik, abys byl kurva dospělej. Nikdo se s tebou nebaví, protože jseš na děcka moc "velkej", ale nejseš ani dost starej na to, aby tě využili a kupovals jim chlast a ty mi tady říkáš, že to je něco velkýho?! Jseš za divnýho, protože ještě nemáš spřízněnou duši a jseš za blbou krávu, co vypadla z vejšky a není to ani hustý, protože nemůžeš nic kurva dělat a pracuješ jako teplá prostitutka v Subway na nádraží a nemůžeš si ani koupit svůj vlastní chla-"

"Co třeba tyhle?"

Tracy se zarazila a tupě podívala se na lahev, na kterou Alex mimoděk ukázal.

"Ne, ty jsou slabý," řekla. "Vemem tydle, ty jsou levný a jseš po nich hned ožralej."

Vzala do každé ruky jednu flašku a dala je do košíku.

"Dan říkal, že ještě ňákej chlast přiveze, tak pojď."

Alex zatlačil na vozík a vydali se k pokladně. Za pásem seděla stará paní s krátkými černými vlasy a v ohavné uniformě. Zamračila se na ně.

"Kdo je Dan?"

"Cože?"

"Kdo je to Dan?"

"Jakej Dan?"

"Zrovna jsi o něm mluvila, prý má přivézt ještě pití."

"Co? Jo, tenhle, to je bratránek jednoho... známýho. Má bohatý rodiče. Moc toho o něm nevim, pořádně jsme spolu ještě nemluvili."

"Aha."

"Už vám bylo dvacet jedna?" zavrčela ropucha za pokladnou a zírala na nás oba.

Samozřejmě. Přestože bylo Alexovi už dvacet dva, pořád vypadal na patnáct. Měřil sto padesát čtyři a jeho obličej rozrytý krátery tomu moc nepomáhal. K čemu ten testosteron má, když se nemůže postarat ani o výšku, ani o vousy? I Tracy vypadala starší než on, přestože byla ještě nižší. Přišlo mu to fascinující.

"Ano, bylo," řekl a vytáhl peněženku z batohu. Ukázal babě doklad a ona se zamračila ještě víc. Její hlas byl protáhlý a nepříjemný.

"Když si pořizujete falešný doklady, alespoň si dejte nějakou fotku, kde vypadáte starší."

"To není vaše věc."

Ona si ho přeměřila pohledem a znechuceně začala pípat jejich nákup. Když odcházeli, ani jim neřekla nashle.

"Kráva blbá. Co si jako o sobě myslí?! Tohle je dvacátý první století, lidi si můžou dělat, co chtěj! Baba plesnivá! Ať se jde zahraba-"