Names Of Solitude

ix

Bílé světlo se prodíralo skrz jeho oční víčka. Chtěl tmu. A klid.

Bylo mu jako po opici. Akorát adi stokrát horší. Kolem hlavy cítil obvaz, který byl moc utažený - pulzovalo mu ve spáncích a v temeni. Na levou nohu mu nepříjemně tlačilo.

Když si konečně zvykl na nápor světla, Alex pomalu otevřel oči.

Nad ním byl bílý strop. Kolem jeho postele se tyčily dva stojany, jeden na kapavku a jeden na nějaký přístroj, o kterém nechtěl vědět, co dělá.

Co se sakra- Kde to kurva-

Trochu vytáhl na lokty, aby se mohl podívat okolo. Vlasy mu nespadly do obličeje.

Po jeho pravici byl na posteli přichycený ovladač s tlačítkem pro zavolání sestry.

***

Neumřel. Srazil ho náklaďák a on neumřel. To snad není ani možný. Chtěl se zvednout a skočit z okna. Ale měl nohu v sádře.

"Pane Sharpe."

Alex se podíval po hlase. Ve dveřích stála žena v bílém plášti a s tmavými vlasy v culíku. Přišla mu zvláštně povědomá. Jako by ji už někdy viděl.

"Dobrý den," zakrákal a zamrkal očima.

"Jak jste na tom?" Přitáhla si k jeho posteli židli a posadila se na ni. V ruce měla podložku s několika papíry a propisku. K podložce byla připnutá fotka.

"No, to mi povězte vy, snažil jsem se ptát sester, ale nikdo mi nic neřekl," odpověděl a díval se, jak se její výraz změnil v nesouhlasnou grimasu.

"Pane Sharpe, ptám se vás na to, jak se cítíte." Předtím profesionální, vyrovnaný hlas byl teď chladný.

"Cítím se asi tak, jako kdyby mě po hlavě přejel náklaďák," ušklíbl se, "bolí mě hlava. Jako kocovina, všechno je... moc. Chci spát. Nemůžu hejbat nohou." Doktorka si něco škrábala na papír.

"Ano, to je očekávané. Máte spřízněnce, pane Sharpe?"

Svraštil obočí v překvapení míseném se zmatením.

"Co prosím?"

Proč se ho ptá na něco takovýho, když si zlomil nohu a hlavu? Co s tím má jeho spřízněná duše společného?

"Utrpěl jste frakturu lebky," pokračovala, "máte vůbec štěstí, že jste naživu. Udělali jsme vám sken a zjistili, že vaše fraktura je vpáčená. Museli jsme udělat zákrok a naštěstí váš mozek je netkutý. Bohužel si ale nemůžeme být jistí a tak tu několik dní zůstanete, abychom vám udělali několik kognitivních testů."

"A? Co s tím má co dělat nějaký spřízněnec?" pobídl ji, aby pokračovala.

Doktorka se odmlčela a otočila papír na podložce, aby se podívala na list pod ním.

"Dívali jsme se do spisů a našli, že jste byl ve vašich patnácti letech u dermatologa," promluvila rozvážně, "měli jste spolu několik prohlídek a on určil, že jste se narodil bez spříznění."

"Jo, říkal, že se to stává." Alex se v posteli posadil.

"No ale když jsme vám oholili hlavu, abychom se dostali k vaší ráně, našli jsme tam znaménko, na temeni vaší hlavy. Prohlížel vás i ve vlasech, pane Sharpe?" zeptala se a její obličej byl spíše soucitný, přesto si udržela jistou profesionalitu.

První věc, která Alexe zasáhla, byla, že ho oholili. Sklopil pohled a podíval se do dlaní.

Přišel o vlasy. O vlasy...