Names Of Solitude

vii

Alex měl původně jet domů, ale když viděl, v jakém stavu je Tracy, rozhodl se zůstat přes noc s ní, dokud se nevrátí Dan s Janice.

Přestože se snažil přimět Tracy k tomu, aby přišla na jiné myšlenky, když otevřel přehradu, už se vlny nedaly zastavit.

Snažil se Tracy utěšovat, že se strachuje planě, ale sám věděl, že je dost velký risk toho, že má pravdu. Spřízněnci se mají doplňovat a dělat z toho druhého lepšího člověka. Je možné, že Janice je k Ianovi svázána proto, aby ho naučila otevřenosti k lidem, kteří jsou odlišní.

Samozřejmě je také těžké opomenout, že k sobě patří; je velmi těžké se odpoutat od spříznění. Ale Janice je silná. A tím Tracy utěšoval, protože víc světlých stránek neviděl.

A měl pravdu. Kolem půlnoci se přihnal červený pick-up a z něj se vypotácela, očividně s několika promilemi v systému a Dan ji podepíral, přestože to bylo viditelně těžké, protože byla vyšší než on.

Tracy vyrazila ze dveří a utíkala na příjezdovou cestu, kde ji podepřela z druhé strany a Janice se rozplakala.

"Co se děje, co se děje, lásko?" opakovala s rostoucí panikou v hlase. Janice odpověděla zkácením se k zemi a složením obličeje v rukou. Make-up jí tekl mezi prsty.

***

Když ji Tracy v rámci možností omyla tvář a uložila ji do postele, sešli se zbylí členové party dole v kuchyni, aby Dan vysvětlil, co se stalo.

Před čtyřmi hodinami dorazili na místo konání a spousta lidí už byla na místě. Včetně Danielova strýce Andreho a jeho syna Iana.

Janice se jich obou chtěla stranit, ale jelikož nebyla členkou rodiny Mermozových, padla otázka: "A s kým tu jsi?", s kýmkoli se bavila. Nemohla říct s Danielem; rodinné záležitosti v takhle věřícím klanu nebyly otázka přátel, ale jen rodinných příslušníků včetně spřízněnců. Proto se musela každému přiznat, že ke tam kvůli Ianovi.

To jí samozřejmě moc nepomohlo, protože teď bylo podezřelé, že s ním nebyla a místo něj chodila okolo v závěsu za Danem.

Bylo tam málo lidí na to, aby se mohla Ianovi vyhýbat celou noc, zvláště když ji Ian aktivně sháněl. Nakonec si na ni počkal před koupelnou, do které ji viděl vcházet, vzal ji za ruku a dotáhl ji do obývacího pokoje, aby ji představil svým rodičům.

Plná vzteku se mu vyškubla a vyběhla do zahrady, kde sebrala něčí drink a snažila se splynout s davem a zároveň se blížit k východu tak, aby nevypadala moc nápadně. Samozřejmě, když jste skoro dvoumetrová zrzka, tak se asi těžko dá uniknout v davu asi pětatřiceti lidí.

Ian ji okamžitě našel. Samozřejmě, s tolika lidmi okolo mu opravdu nemohla jen tak říct ne. Proto se nechala vést dovnitř, zpátky do obývacího pokoje, kde byl Daniel, Danielův otec, Ianův otec, jeho matka, jeho sourozenci. Jejich děda a babička, a prababička.

A tam jim ji představil jako jeho spřízněnku. Poklekl před ní a omluvil se jí. Přede všemi. Řekl všem okolo, že je trans a omluvil se za to, jak se k ní choval, zatímco dělal přesně to, za co ho nenáviděla. Vytáhl z kapsy saka sametovou krabičku, otevřel ji. Seděl v ní prstýnek.

Janice se rozbrečela, dala mu pěstí do obličeje a Dan ji odvezl pryč. Zastavili se na benzíně, protože chtěla na záchod a taky si tam koupila flašku vodky. Dopila ji, ještě než přijeli do Jackaltownu.

"Bylo to hrozný. On je fakt kretén," dokončil a sám teď vypadal naštvaný. Z Tracy, které dříve spadl kámen ze srdce z toho, že se Janice vrátila, teď stoupala pára.

"Zabiju ho," pronesla klidným hlasem.

"Ale hovno," řekl Alex a přitáhl ji do obětí. Ona ho odstrčila a vyběhla nahoru, aby zapadla do postele s její láskou.

Z kuchyni se rozprostřelo těžké ticho. Vzduch zel prázdnotou a snad i cvrčci za oknem zmkli.

Alex zíral bezmocně na podlahu.

"Hej," zaznělo tiše vedle něj, "to bude dobrý."

"Já vím." Normální hlas protrhl noční klid. Zalitoval toho, že taky nešeptal. Pitomče.

Daniel se zavrtěl v židli.

Alex zvedl hlavu a podíval se na něj. Vypadal... zamyšleně. Na sobě tu samou mikinu jako odpoledne, ty samý džíny jako vždycky. Ale přišlo mu, že od toho uplynuly dny. Na levém zápěstí se mu leskly stříbrné hodinky hlásající před jednou hodinou ráno.

"Měl bych jet domů," ozval se, tentokrát tišeji. Nepohnul se ani o píď.

"Hodím tě domů," odpověděl Dan. Podíval se Alexovi do očí.

Neuhnul. Nechce. Jeho mysl se rozjela jako stroj. Řvala na něj, ať se podívá pryč. Pryč, pryč!

"Dobře," řekl. Zradil ho hlas.

"To nebyla otázka."

"Já vím. Nikdy není." Stáhl se mu žaludek, po sté.

Tiše seděli. Hodiny v kuchyni se přehouply přes celou.

Dan se nadechl a podíval se na své hodinky. Alex si uvědomil, že zadržoval dech. A že nebyl jediný.

"Tak pojď." Dan vstal a vydal se ke dveřím.

***

Za oknem auta se míhala světla Reybridge. Alex si nechal pramínky vlasů padat do očí.

Já to tak posral.

"Zpomal," ozval se, když projeli kolem značky oznamující rychlostní limit.

Tolik jsem to posral.

"Promiň."

"Promiň." To já bych se měl omlouvat. Kolikrát jsem si řekl, že se nezamiluju. Nikdy, už nikdy! A teď? Já to tak posral.

Zastavili na semaforech. Rudé světlo se lámalo na předním okně, zbarvilo palubní desku.

A on tě má taky rád. No tos to posral. Rozerval jsem další budoucí pár. Protože jsem moc sobeckej na to, abych zůstal při zemi. On ji potká a pak co udělá? Bude se cítit blbě, kvůli mě. Takový zasraně zbytečný existenci. Jen jsi mu to ztížil. A jeho rodina, co na to oni? Že se mu někdo líbí, když to není jeho spřízněná duše? Když je to muž?

Semafor vyměnil světla za zelenou a pouliční lampy se daly znovu do pohybu.

Ty jsi opravdu, opravdu pitomec.