Names Of Solitude

viii

Sobotní ráno se dralo mezi žaluziemi do nepořádného pokoje. Částečky prachu nečinně vířily ve vzduchu.

V posteli bylo teplo. A ticho.

Zelené oči naprázdno zíraly před sebe do zdi. Dlouhé, tmavé vlasy se rozprostíraly po polštáři, značně rozcuchané.

Dveře tichoučce vrzly, jen na škvíru. Žena v jejích padesátých, se stejnými vlasy jako mladý muž v posteli, se vkradla do místnosti. Na stolek vedle něj položila sklenici vody a tabletku na talířku. Otevřela okno, aby větralo. Zastavila se u svého údajně spícího syna, pohladila ho ve vlasech a odešla.

Alex neměl kocovinu. Nebolela ho hlava, nic. Měl pachuť na jazyku. Ale jinak se mu zdálo, že neměl nic.

Zpěv ptáků se nesl otevřeným oknem. Okolo projelo auto.

Po zdi se plížil pavouk. Měl tenké nohy a předl pavučinu.

Alex se zhluboka nadechl a ztěžka se posadil. Prohrábl si vlasy prsty, ale zacuchané prameny nepovolily. Spustil ruku do klína a podíval se okolo.

Byl tam bordel. Na zemi leželo oblečení, bez ladu a skladu. Jeho učebnice byla roztržená, několik stránek vmíchané mezi oblečení. U stolu ležely střepy od sklenice. Aspoň že notebook to přežil.

Alex si povzdechl a znovu se položil do přikrývky. Teď na to neměl energii.

***

"Ránko. Měl jsi ten prášek?" zeptala se Helen, když sestoupil ze schodů.

"Neměl," zachrčel a posadil se ke stolu. Stál na něm hrnek čaje, který se louhoval, a dva talíře.

"Proč ne?"

"Není mi špatně."

"Opravdu? Vypadáš strašně. A včera jak jsi vyváděl... Alexi, co se stalo?" zeptala se s ustaraným výrazem ve tváři. Toaster cvakl a poskočily v něm dva kusy topinky.

"Nic," zadrmolil a napil se čaje. Byl vařící.

"Alexi," povzdechla si Helen a položila jednu z topinek před něj na talíř, "něco se stát muselo. Kdyby se nestalo nic, tak bys nekopal do svého stolu a nerozbil skleničku."

Nahnula se k němu a položila mu ruku na jeho. "Já se o tebe bojím."

Alex se podíval na topinku před ním. Neměl hlad. Už nikdy jíst nebude.

"Můžu... můžu se tě na něco zeptat?" začal polohlasem.

"Pojď do mě, zlatíčko," usmála se a sama se pustila do své snídaně.

Alex se odmlčel a díval se, jak si jeho matka maže na toast jam.

"Jaký to je... žít... bez táty?"

Vypadl jí nůž z ruky a třískl sebou o talíř. Helen se polekala a skoro upustila toast.

"Fuj," rozesmála se, "ah. No, to je těžká otázka... Je to těžké. Ztratit spřízněnce je jako ztratil polovinu své duše. Ale měla jsem tebe a péče o tebe mi moc pomohla najít nový smysl."

Na tváři se jí usadil smutný úsměv a podívala se Alexovi do očí.

Nový smysl...

***

L3xy: jak je janice

xXcute_ass_bichXx: lip. presla ji kocka

xXcute_ass_bichXx: ale furt nadava lmao

L3xy: to se ji nedivim lol