Adrien
Jakmile jsem se otočil, stála tam Marinette s barvou jako rajče. Doběhl jsem k ní. "Co se děje" zeptal jsem se. "Kocoure j...j...já..já...t...t...t...tě..." Koktala jak šílená a přitom dostávala barvu červenější, než to nejčervenější rajče. "Proč se červenáš?" Vypadlo ze mě. Ona se začala červenat na takový odstín červené, že to nebylo možné.
"Č....červenat?! T..t...to se p..podívej n...na seb....sebe!" Dostala ze sebe. Podíval jsem se do zrcadla, a vážně jsem se dost červenal. A to, že to vím, to že se na mě dívá Marinette a to, že se červená taky, tak kvůli tomu jsem se dostal na stejný odstín červeně, jako Marinette. Patříme k sobě. :3
Marinette
Červenala jsem se. Musela jsem mít nadpozemsky červenou barvu. "Co si potřebovala říct?" Zeptal se kocour. Všechno moje sebevědomí bylo to tam, a místo něj ho vystřídala brutální stydlivosti. "J...j...já t..t..tě....." V tu chvíli jsem to už nevydržela a zařvala jsem na něj "Mám tě prostě ráda! V tvé přítomnosti se červenám, a vždy když si u mě mám sto chutí tě políbit." "C..co!" Podivil se kocour. A i moje poslední kapka sebevědomí se totálně vypařila.
Oh hádejte, kdo si nalomil kost na levé ruce. Ano správně. Já. A hádejte, kdo má sádru už deset dní. Ano, zase správně. Zase já. A hádejte, kdo dnes nejde do školy, protože mu budou rengenovat tu ruku. Bingo. Opět já. A hádejte, kdo vydá dvě kapčy za sebou, aby pořádně naštval svoje spolužáky. Hádáte správně. Já :D
ČTEŠ
Počkej si, až tečky zmizí
FanfictionVýhra. To bylo to co jsme si mysleli. Mysleli jsme si, že je Lyšaj pryč. Ale zlo se vždy vrátí. Nikdo neví kdy přesně a nikdo neví kam udeří. Ale já věděl jedno. Že beruška jde přímo do pasti. A já jí v tom musím zabránit. Za každou cenu.
