Výhra. To bylo to co jsme si mysleli. Mysleli jsme si, že je Lyšaj pryč. Ale zlo se vždy vrátí. Nikdo neví kdy přesně a nikdo neví kam udeří. Ale já věděl jedno. Že beruška jde přímo do pasti. A já jí v tom musím zabránit. Za každou cenu.
pátek Marinette Probudila jsem se s zvláštním pocitem. Máma! Rychle jsem se zvedla a běžela se obléct. Byl to fofr a za tak pět minut už jsem byla před nemocnicí. Doběhla jsem tam a oni mě za ní pustili.
"Ahoj mami." Pozdravila jsem jí a ona mě obejmula. "Ani nevíš jak moc se mi po tobě stýskalo." Řekla a stiskla mě ještě více.
Ještě chvíli jsem tam s mamkou pobyla a pak jsem šla domů. Odpoledne tam šel taťka a s mamkou se vrátil. Večer jsem byla v pokoji, když tu najednou někdo zaklepal na poklop. Šla jsem otevřít a už jsem se chystala na obličej mého milovaného kocoura.
Otevřela jsem a do pokoje vnikl někdo koho bych nečekala. Temný mistr. Ihned mě začal škrtit.
Adrien Byl jsem jako kocour doma. Byl už podvečer. Byl jsem na ulici. Ano, na ulici. Pořád na tu scénu zpomínám.
Flashback "Adriene?" Zeptal se mě otec. Vypadal ledově a bez emocí. Oči měl černé a vlasy též. I oblečení měl černé. Nechyběla černá kravata. "Otče?!" Řekl jsem zmateně. Něco po mě hodil a kolem mě se udělala černá bublina. Křičel jsem na něj jako na blázna a bouchal do bubliny. Pak mě vyhodil před dům. "A už se nevracej!" Křikl a s ladným pohybem třískl dveřmi, aby nezničil to drama. Konec flashbacku
Teď tady ležím na ulici. Naštěstí mám Plagga. Proměnil jsem se na kocoura a běžel jsem za Marinette. Jedině ta mi může zlepšit náladu.
Když jsem tam však doběhl, někdo jí škrtil. Přesněji temný mistr jí škrtil.
Potřebuji něco vysvětlit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chau?! Jak jste to tam tak rychle daly? To snad ani nejde ne? Díky všem kdo mě v tomhle příběhu podporuje. Díky vám všem.
