Marinette
Svalila jsem se na peřinu. Kocour mě políbil. Nemohla jsem si pomoct. Jsem do něj totálně zblázněná.
Rychle jsem šla na počítač a našla ty nejvíc sexy fotky kocoura. Pak jsem z toho udělala koláč.... ehm koláž, a další jednotlivé fotky kocoura jsem si nalepila na zeď, kde ze strhaných fotek A.... nebudu říkat jeho jméno, jsem překryla fleky.
Dodělanou koláž jsem si dala jako tapetu. Stejně tak jsem to předtím udělala s fotkama s klukem beze jména.
Při té vzpomínce se mi v očích zablýskaly slzy. Rychle jsem si je setřela a snažila se myslet na něco jiného. Nemohla jsem se podívat na fotky kocoura, protože mi to připomělo kluka beze jména. To je moc dlouhý. Budu mu říkat..... nejmenovaný. Ne! Taky moc dlouhý. Tak třeba... no name? Jo! No name. Slzy mi to však nezahnalo.
Podívala jsem se na koláč.... ehm koláž.... Tak počkat.... koláč? Hmmm, dostala jsem na něj chuť. Sešla jsem dolů a dala si borůvkový koláč. (Pane bože, dělám si strašný chutě).
Adrien
Vběhl jsem do pokoje a detransformoval se zrovna, kdy přišla Nathalie.
"Adriene?" Zeptala se. Ten její hlas je tak.... robotický. Nejeví žádné city. Typická Nathalie. "Ano?" Zeptal jsem se. Bylo těžké se nerozpustit po tom, co jsem políbil Matinette. "Máš všechno do školy?" Zeptala se.
A jó, zítra je škola. "Ehm... ne. Zapoměl jsem na to. Připravím si do školy." Řekl jsem. Ona kývla, a odešla.
Takže zítra je škola. Těším se na Matinette. Ale problém je, že ona se netěší na mě.
ČTEŠ
Počkej si, až tečky zmizí
Hayran KurguVýhra. To bylo to co jsme si mysleli. Mysleli jsme si, že je Lyšaj pryč. Ale zlo se vždy vrátí. Nikdo neví kdy přesně a nikdo neví kam udeří. Ale já věděl jedno. Že beruška jde přímo do pasti. A já jí v tom musím zabránit. Za každou cenu.
