Čekala jsem zde,
už od mala,
lidé na mě volali,
jaká jsem špína.
Srdce mi pukalo
a samota mě ničila.
Však ona byla jediná,
co při mě vždy stála.
A tak na lidi jsem se spoléhat přestala
a jen se samotou se bavila.
Na život s ní jsem si časem zvykla,
a dnes už mi stačí jen ona,
vždyť jsem s ní už od mala.
Začínám se cítit jako stvoření,
co si vij imaginární svět vytváří.
Byl tu i čas kdy s lidmi jsme byla,
však i samota mě chtěla.
A tak s ní jsme dnes
a s ní zůstávám,
a stále se s ní poznávám.
ČTEŠ
Jak se asi cítím
PoetryPár básní, které píšu vedšinou v depresi takže tak i vypadají. Vystihují moje pocity a pomáhají mi to všechno dostat ze sebe ven. Myslím si, že je to lepší než se pořezat.
