Lidé kolem pobíhají,
jen na mě čas nemají.
Mají tu své přátele,
tak proč jsem vlastně jela až do neděle?
Mám otázek milion,
proč jsme tady?
Proč jsme tu jak sloup?
Kluci spolu hry si hrají,
děvčata si povídají.
Jen já sama,
s myšlenkama.
Bolest proniká mi až do masa.
Dýchání mi přitěžuje,
plíce těžkost obklopuje.
ČTEŠ
Jak se asi cítím
PoetryPár básní, které píšu vedšinou v depresi takže tak i vypadají. Vystihují moje pocity a pomáhají mi to všechno dostat ze sebe ven. Myslím si, že je to lepší než se pořezat.
