Najednou na posteli sedím sama,
v pokoji zavládla prázdnota.
I když v prvním patře okno lidí,
srdce moje nic nevidí.
U cítím ten pocit znova,
zaslechnou hlas co mě volá.
Divný pocit v břiše bolí,
srdce kroutí se mi nyní.
Slzy hrnou se mi do očí,
v hlavě přemítám si,
co mě mučí.
Nevím proč, však je to tu,
sama sedím ve svém nářku.
Potichu, ani neceknu.
Vše bolí mě při nádechu.
Mám snad přestat dýchat už?
Mám snad navždy odejít z bolesti?
Vše mučí mě zde na tom světě.
Zůstávám zde ale stále,
zůstávám v tom jednom patře.
ČTEŠ
Jak se asi cítím
PoesiaPár básní, které píšu vedšinou v depresi takže tak i vypadají. Vystihují moje pocity a pomáhají mi to všechno dostat ze sebe ven. Myslím si, že je to lepší než se pořezat.
