Na posteli tělo umučené,
pokrývky první promočené.
Vrah stal tady
se známým jménem.
Stovky umučení,
už na na svědomí.
Deprese je jeho jméno,
vraha, co ji dostal až na dno.
Do rohu ji utěsnil,
nezbylo ji žádných sil.
Neměla už cesty úniku,
už nebylo možné útěku.
Ztratila se ve své hlavě,
myslím, že už byla na dně.
Když na postel umučena ulehla,
pokrývky svou krví nasákla.
Tehdy kolemjdoucí říkali,
"My chtěli pomoct,
však jak jsme nevěděli."
Tu a tam je vídávám,
ty kolemjdoucí
s pomocí.
ČTEŠ
Jak se asi cítím
PoesiaPár básní, které píšu vedšinou v depresi takže tak i vypadají. Vystihují moje pocity a pomáhají mi to všechno dostat ze sebe ven. Myslím si, že je to lepší než se pořezat.
