Že na jedno zajdete, se domluvíš s přáteli,
pivo, tvrdej dáte si, pokud osmnáct máte-li.
Dostanete plné sklenice od číšníka na stůl,
přiťuknete si, upijete a ejhle, piva zbývá jen půl.
Je to rychlý, sklenička sem, sklenička tam,
efekt je stejný, ať už s někým nebo sám.
Lahodný mok tě začne pomalu nahlodávat,
avšak ty nepřestaneš stále nasávat.
Opiješ se a máš před očima mžitky,
možná z tebe vyletí i nějaké ty blitky.
Alkohol otevírá bránu do tvého vědomí,
teď už nebudeš vědět, kde máš hranici svědomí.
Často své pravé já ukážeš,
hodně lidem jaký si blbec dokážeš
nebo nějakou blbost provedeš
a svůj život k záhubě dovedeš.
Někdy ti i dokonce na chvíli paměť vypadne,
horší je, že to tě ta největší kravina napadne.
A pak kámoše slyšíš, co jsi to dělal vlastně,
ne vždycky, bohužel, příběh končí šťastně.
Ráno po probuzení klasicky zpití lituješ,
přicházejí plané sliby, že pít už nebudeš.
Jenže za pár týdnů přijde skleniček pár znova,
a zajímavá příhoda s alkoholem vznikne nová.
ČTEŠ
Život pod povrchem
PoesiaSbírka básní líčící, co je schopen všechno člověk udělat či co cítí, když je v depresi a na dně... De facto již pod tím dnem. Nejlepší umístění: 9. místo v poezii (leden 2018)
