Trápím se, choť stále nepřichází,
to mne lehce přivádí do nesnází.
Samota je totiž jak krysa podlá,
postupně tě hryzat až ke kosti hodlá.
Chybí objetí, slovo vlídné,
ucítit někoho teplo tělesné,
někdy po tom toužím,
až je mi to stydné,
i mé sebevědomí poklesne,
avšak velice se soužím.
Najevo to nedávám,
stálé úsměvy falešné,
když někdo řekne vtip,
dělám, že mi to přijde směšné,
tím se vlastním otrokem stávám,
ať toho nechám mi mysl dává tip.
A bez nikoho sám uhniju,
v hospodě se z toho opiju,
přijdu domů a na postel lehnu,
zas sám, k realitě života se sehnu.
ČTEŠ
Život pod povrchem
PuisiSbírka básní líčící, co je schopen všechno člověk udělat či co cítí, když je v depresi a na dně... De facto již pod tím dnem. Nejlepší umístění: 9. místo v poezii (leden 2018)
