Čas ti stále stejně běží tik tak, tik tak,
Slunce zajde a padneš opět do postele pak.
Monotónnost života ti přijde moc skličující,
pro to, že se něco změní, jsi již nevěřící.
Pořád dokola. Vstávání, škola, pak samé učení,
pro tebe je to taková forma denního mučení.
Do toho ti ještě potom přijde práce v kině,
A ty se pak den za dnem táhneš unaveně a líně.
Jako by toho nebylo málo, taneční jsou tu ještě,
donucují tě se pohybovat, svírají tě jako kleště.
Snůška umělých debat a falešných úsměvů stále,
„Ahoj, jak je, kde studuješ?" a tak monotónně dále.
Pořád dokola. Vstávání, škola, pak samé učení,
asi s tím brzy nastane loučení, drsné skončení.
Za chvíli prasknu, jsem jak napjatá struna,
poslední co mi na cestu svítí, jsou hvězdy a luna.
ČTEŠ
Život pod povrchem
PoésieSbírka básní líčící, co je schopen všechno člověk udělat či co cítí, když je v depresi a na dně... De facto již pod tím dnem. Nejlepší umístění: 9. místo v poezii (leden 2018)
