Můj bad boy [POZASTAVENO]

8.

Ráno jsem se vzbudila kolem osmé a po chvíli jsem si uvědomila co se vlastně včera stalo. Můj brácha měl autonehodu. Ale řekla jsem si že už brečet nebudu že kvůli němu musím zůstát silná a přát si aby se probudil.
Opatrně jsem se zvedla z postele, abych nevzbudila spícího Lukase a šla si dát sprchu. Po sprše jsem si šla vyčistit zuby, učesat se a nalíčit.

Vzala jsem si:

Vyšla jsem z koupelny a zjistila jsem že Lukas je už vzhůru.
"Ahoj Amy, tak jak ti je?" zeptal se ustaraně.
"Je to lepší," odpověděla jsem.
"Neměli by jsme jít už na snídani?"
"Počkej já se podívám kolik je. 8:45 jo asi by jsme měli jít."

  ...

Na snídani

Rozhodla jsem se, že Lili řeknu co se včera stalo, protože jsem to někomu potřebovala říct, i když už jsem to řekla Lukasovi.
"Lili můžu s tebou mluvit?"
"Jasně, řekni mi co máš na srdci"
"No víš můj brácha měl autonehodu," řekla jsem zklesle.
"To je mi líto, a je v pořádku?"
"To nevím. Vím jenom že je v kómatu."
"A kdy se to stalo?"
"No včera mi to večer volala mamka, takže se to stalo včera."
"Pojď sem," řekla a objala mě.
"On to určitě zvládne."
"Ale co když ne," rozbrečela jsem se. Vím že jsem řekla že brečet nebudu, ale prostě jsem to už nemohla vydržet.
"Neboj on to zvládne."

...

Dnes jsme se měli jít podívat do central parku a do muzea. Takže jsem měla 15 minut na nachystání.

Oblečená už jsem byla, tak jsem se rozhodla zavolat mamce jestli neví nějaké nové informace.
Vzala jsem mobil a vytočila její číslo. Chvíli to nikdo nebral, ale pak najednou
"Ahoj mami tak jak na tom je?
" Ještě se neprobudil a doktor říkal že mu dá dva měsíce a pak ho odpojí."
"Mami ale to nemůžou udělat! Vy jim to nedovolíte že ne."
"My s tatínkem se budeme snažit udržet ho při životě co nejdéle to půjde."
"Mami to nesmíte dopustit!"
"Neboj zlatíčko budeme dělat co budeme moc." Ještě asi deset minut jsem si povídala s mamkou a pak už jsem musela končit, protože jsem musela jít do haly kde se máme sejít.

Vzala jsem si batůžek a tam jsem si hodila peněženku, sluchátka a mobil.
Fakt by mě zajímalo kde furt ten Lukas lítá, protože skoro vůbec nechodí na pokoj.

...

V hale už byli skoro všichni.
V tom davu jsem se snažil najít Lili a až pochvíli se mi to povedlo.
Hned jsem se vydala za ní.
"Tak co Amy, mluvila si s mamkou?"
"Jo mluvila," řekla jsem opět zklesle.
"A co tvůj brácha? Jak na tom je?
"Doktor mu prý dává dva měsíce a pak ho chtějí odpojit."
"On to určitě zvládne neboj, hele do týdne se určitě probudí," povzbudila mě Lili.
"Doufám že máš pravdu."

...

Na hotel jsme se vrátili okolo 17:00 hodiny a měli jsme jít hned na večeři.
Na pokoj jsem si hodila jenom batoh a hned jsem šla.

...

Hned jak jsem přišla do jídelny, tak jsem šla najít Lili a když jsem jí konečně našla, tak jsem si šla nandat zeleninový salát a Lili si dala nějaké francouzské toasty.

Když už jsem si chtěla jít sednout ke stolu, tak na mě Linda vysypala špagety s boloňskou omáčku.
Najednou všichni stichli ani cinkání příborů nebylo slyšet.
"Co to děláš?" řekla jsem fakt naštvaně.
"Vůbec se nepřibližuj k Lukasovi, je jenom můj!" zasyčela my přímo do tváře až na mě prskala.
"Ale mě vůbec nezajímá," už jsem na ní zvyšovala hlas.
"To doufám, jinak se mnou budeš mít fakt velký problém," řekla a pak se svojí poskokyní odešla.

Vzala jsem si svůj salát a šla si sednout ke stolu.
"Co to mělo znamenat?" zeptala se Lili.
"No to fakt nemám ponětí."
"A co ti vlastně říkala?"
"Že jí prý nemám šahat na jejího miláčka Lukase."
"Hm, takže souboj o kluka?" řekla šibalsky Lili.
"No to fakt ne. Ať si nechá toho svýho Lukase pro sebe."

Rychle jsem dojedla salát a bežela jsem se na pokoj umýt.

...

Když jsem přišla na pokoj, tak jsem si řekla že nemá cenu se převlíkat, tak jsem se šla rovnou vysprchovat.

Po sprše jsem se šla obléct do pyžama a zachumlala jsem se do peřin. Potom jsem si pustila můj nejoblíbenější film Hunger games.

Po chvíli jsem slyšela bouchnutí dveří a kroky do pokoje.
"Ahoj Lukasi."
"Ahoj Amy, hele co to mělo znamenat v tý jídelně?"
"Ani se neptej."
"Proč ne, začal se šklebit."
"Protože ti to nechci říct."
"Takže ty mi to neřekneš jo?" a najednou se začal přibližovat.
"Ne." najednou mě začal lochtat a já se smála na celý kolo.
"Pr... prosím Lukasi přestaň," ani jsem to nemohla vyslovit.
"Jen když mi to řekneš."
"N...no tak jo." Přestal mě lochtat a pořád ležel nade mnou a koukal se mi přímo do očí.
Najednou se začal přibližovat, už už mě skoro políbil, ale v tom mi zazvonil mobil. Lukas ze mě slezl a šel někam do koupelny asi se vysprchovat a já se mohla v klidu kouknout kdo volá.