Malý princ✔️

Part 2.

       

Pohled Liam

„Liame hej." Zamával mi Louis ped obličejem. „Ten vyrost co?" já jsem těžko polkl a kývl. „Ahoj Nialle." Lehce jsem se pousmál. On se ke mně rozběhl a pevně mě objal. „Strašně se mi stýskalo." Šeptl a políbil mě tvář. Je zvláštní když řeknu, že na něj nekoukám na kluka, jako co je můj synovec, ale jako na kluka co se mi sakra líbí?! Úplně z něho kouká ta nevinnost, kterou já miluju. I mému příteli v Americe bylo devatenáct což je jen o dva roky straší než je Niall.

„Tak pojď Harry už je v kuchyni. Dneska si dal s večeří záležet." Niall mě rychle políbil na tvář a utekl do kuchyně. Já jsem se lehce pousmál a šel s Louisem za ním. Podíval jsem se na Harryho, který měl na sobě zástěru. „Nazdar Hospodyňko." Zasmál jsem se a přešel k němu. On se na mě otočil a uviděl jsem v jeho očích slzy. Byli jsme si opravdu hodně blízcí. „Ahoj." Šeptl a pořádně mě objal. „Kdybys Harolde nebyl můj manžel a ten nahoře tak ti řeknu, že po něm normálně jedeš." Já jsem se zasmál. Pořádně ho objal a potom pustil. Podíval jsem se na Nialla. On se na mě zazubil.

Lehce jsem polkl a usadil se na svoje místo, které tady mám. Jenomže tu bylo jedno místo navíc. „Čekáme ještě někoho?" zeptal jsem se. „Měl přijít Niallův přítel, ale prý má zaracha." Já jsem se otočil na Nialla. Ten se jen zaculil a pokrčil rameny. „Nevadí mi, že tu není. Hlavně že tu jsi ty." Zčervenal lehce. Já jsem se zasmál a napil se vína. „Taky tu jsem rád Nialle." Lehce jsem na něj mrkl. „Nialle pojď mi pomoc." Křikl na něj Harry. „Už jdu tati." Protočil očima a já se musel zasmát.

Louis si sedl naproti mně. „Prstýnek nevidím. Copak sis tam za těch pět let nikoho nenašel?" Já jsem jen pokrčil rameny a vzal si od Harryho jídlo . Počkal jsem, až se usadí. „Ale tak jako jo." Zasmál jsem se a popřání dobré chuti jsme se pustili do jídla. „Ale já chci detaily Payne." Já jsem se napil vína. „No tak žil jsem tam asi rok a něco s jedním klukem. Ale odmítl se se mnou odstěhovat. Takže jsem momentálně sám." Zasmál jsem se a pak od Nialla jsem potichu vedle sebe uslyšel. „Ještě že tak." Zabrblal a začal jíst.

„Nialle netvař se jak kakabus." Řekl mu Louis. „Vždyť jsme tu všichni nebo tě trápí ten tvůj?" on pokrotil hlavou. „Ne jen jsem rád, že tu strejda je." Šeptl a usmál se na mě tím křivým úsměvem díky zoubkům. Usmál jsem se na něj zpět a pokračoval v jídle. V tom jsem ucítil malou ruku na svém rozkroku. Jelikož jsem měl jídlo v puse. Lehce mi zaskočilo. „Jsi v pořádku?" zeptal se Harry. Já jsem kývl a rychle se napil. Potom malá ručka pokračovala dál přes moje stehno a znova k rozkroku. Potom ruku oddělal. Zazubil se na mě, když jsem na něj otočil hlavu.

Dělal jsem jako, že se nic nestalo, jenomže můj rozkrok to měl lehce jinak. Proto když jsem malou ručku ucítil znova. Jsem lehce vzdychl, ale zamaskoval jsem to kašlem. „Liame fakt nechceš jet k lékaři?" zeptal se mě Harry. „Ne to je dobrý. To jen asi jen ten vzduch." Šeptl jsem celý červený.

Niall dojedl a odnesl naše talíře, když jsme dojedli. „Proč se najednou vrátil?" zeptal se Harry. „Nabídli mi povýšení, ale já jsem věděl, že bych to už tam dál nevydržel bez vás. Proto jsem se vrátil." Usmál jsem se a napil se vína. „Nevrátil jsem se z prázdnou, ale vše mám ještě zabalené. Proto doufám, že máš pořád tuhle čokoládu rád." Zaculil jsem se a podal ji Niallovi. „Všechno nejlepší princi." Usmál jsem se. „Děkuj strejdo. Tu jsem neměl pět let." Špetl. Já jsem se naklonil a políbil ho na tvář. Zčervenal jak rajské jablíčko. „Děkuju strejdo. Jsem moc rád, že tu jsi." 

Potom večer utekl docela rychle. Niall musel jít spát, protože vstává do školy a kluci do práce. Proto jsem taxíkem odjížděl domů s hrozným pocitem. Vzrušuje mě můj synovec, ale nemohl jsem na něj přestat myslet.

*Dneska další díl a už je tu malá akce. Doufám, že se líbí a budu ráda za komentáře. Jste neskuteční a já vám děkuju :* *