Malý princ✔️

Part 7.

Pohled Niall

Ráno jsem se vzbudil s úsměvem na tváři. Konečně jsme se pořádně políbili. Bylo to něco neskutečného. „Bože" šeptl jsem si pro sebe. Zkousl jsem si ret. Byl jsem pořád v jeho triku a ve svých trenýrkách. Neměl bych si je třeba sundat nebo... Vyskočil jsem z postele a podíval se na svůj lehce opuchlý ret. Usmál jsem se do zrcadla. Snad se mu budu líbit. Rozcuchal jsem si ještě víc svoje vlásky. Úsměvem jsem utíkal do kuchyně, odkud linula ta úžasná vůně. „Dobré ráno." Zaculil jsem se a přešel k němu abych ho mohl políbí, ale on se odtáhl. Nechápavě jsem se na něj podíval a potom se mi do očí nahrnuly slzy, které jsem se snažil rychle zahnat. „Dobré ráno NiNi, utíkej ke stolu snídaně hned bude." Usmál se na mě.

To snad ne. On to byl jenom sen? Ale jak bych se potom dostal do postele nechápal jsem se co se přesně děje. Vždyť to včera bylo moc pěkné a i potom spal se mnou v posteli. Tulil jsem se k němu, objímal ho. Tak proč se chová najednou tak odtažitě?

„Pravá anglická snídaně pro mého milovaného synovce." Usmál se a podal mi velký talíř i s toustem. Tak tady to je. Jsme zase tam, kde jsme byli. U toho, že jsem jeho synovec a přece nemůžeme být spolu.

„Stalo se něco?" šeptl jsem potichu a snažil se ho chytit za ruku. Jenomže tu on odtáhl a vzal si do ruky telefon. „Nevím, o čem to mluvíš Nialle." Nabral si trochu slaniny. Dal jsi ji do pusy. On i vážně sexy jí. Takhle není možné, aby chlap vypadal. „No o tom polibku včera." Šeptl jsem potichu. „Včera se nic mezi námi nestalo. Takže nevím, o čem to mluvíš." Řekl chladně. Já jsem se na něj podíval se slzami v očích. „Ale víš včera, jak jsme se líbali aaa potom jsi mě nesl do postele. Já já se v noci k tobě tulil. Je to pravda. Pamatuju si to." Vzlykl jsem.

„To se ti muselo zdá Nialle. Já spal tady na gauči. Takže prosím takové věci si nech pro sebe." Řekl znovu tím hnusným hlasem. Lehce jsem se ošil. Nikdy předtím takhle se mnou nemluvil. Vážně nechápu co je na tom tak hrozného? Já si myslím, že naši by byli šťastní za to, že jsem já se strejdou. Hlavně teď když jsem dělal předtím ty problémy. „Nezdálo. Mám ještě napuchlé rty." Vzlykl jsem a podíval se mu do očí, které byli chladné. Snažili se zakrýt jakýkoliv projev nějaké emoce.

„Tak sis ho asi kousal ze spaní. Nialle na tohle nemám náladu řešit. Prostě se nic nestalo a ani nebude. Tak už to prosím pochop, že to nejde." Vyjekl a potom si dal hlavu do rukou. „Li." Šeptl jsem a přešel k němu. Pohladil jsem ho po zádech. On se napřímil, podíval se na mě. „Uděláme si výlet do Zoo. Než jsem odjížděl slíbil jsem, že tě tam vezmu." Šeptl a postavil se. „To bylo před pěti lety a to-". On mi položil ruku na pusu. „To nevadí chci svůj slib splnit. Hlavně chci, abys se mnou zažil zase hezký den." Já jsem kývl a vydal se do ložnice. Kde jsem se převléknul. V koupelně jsem si nakonec udělal něco s vlasy a vyčistil si zuby. Doběhl jsem do obývací, kde čekal nachystaný Liam.

„Můžeme?" šeptl a já jsem kývl. Nakonec to přece nebude tak špatné. Budu tam jen já a on. Budeme spolu. „Tak pojď ty prďolo." Rozcuchal mi vlasy. „Já jsem se s tím dělal." Fňukl jsem hraně. On se zasmál. „Takhle ti to sluší víc" mrkl na mě. Já jsem zčervenal. Stejně o něj nepřestanu snažit. Miluju ho a jednoho dne bude můj.

„Tak jedeme Princi." Já jsem se usmál.

Začíná boj a ty jsi hlavní trofej Liame Payne.