Malý princ✔️

Part 5.

       

Pohled Liam.

Ráno jsem dostal od Harryho zprávu, že by chtěli o víkendu jet pryč. Jenomže nemají nikoho, kdo by jim Nialla pohlídal. Takže jsem správně jako hodný strýc nabídl, že ho pohlídám. Takže teď jsem v práci a přemýšlím, jak celý víkend zvládnu. Od našeho incidentu uběhlo asi čtrnáct dní. Já jsem se to rozhodl neřešit. Takže jsem byl asi dvakrát u nich. Niall se ani na mě jednou nepřišel podívat. Měl tam toho svého přítelíčka. Ne, že by mi to vadilo. Sám jsem si vyšel se svým asistentem a musím vám říct, že to bylo moc fajn. Měl jsem na víkend naplánované rande, ale to nemůžu, jelikož budu hlídat. Přece jen potom co mi řekl si nemůžu domů někoho přivést. Nebo bych mohl? Ušklíbl jsem se nad svojí myšlenkou.

„Uvidíme se večer?" zeptal se mě Mike. „Jo, ale přijď ke mně. Budu tam mít svého sedmnáctiletého synovce." On se zahihňal. „On je jen o čtyři roky mladší než já." Já jsem protočil očima. „To sice ano, ale je to pořád dítě." Uchechtl jsem se. On se na mě podíval. „Nepodceňuj děti nebo spíš puberťáky v tomhle věku. Jsou velice citlivý. Vím, jaký jsem byl já." Kývl jsem. „Tak zatím pane šéf." Zaculil se. Políbil mě na rty. Vystoupil a já jsem odjel pro Nialla do školy.

Niall čekal před školou a líbal se tam s tím jeho. Jasně zamilovaný do mě. Ať už mi s tím dá hlavně pokoj. Zaparkoval jsem a vystoupil z auta. Opřel jsem se o kufr. Čekal jsem až se docicmají, ale když to ani po pěti minutách nepřestalo. Tak jsem je šel vyrušit. Zaklepal jsem na Niallovo rameno. Ten se odtáhl a rychle se na mě otočil. Ve tváři měl smutný výraz. Utřel si rty. „Ahoj nevěděl jsem, že už je tolik." Šeptl a prohlédl si Joshe? Jestli si pamatuju jméno dobře. „Vy jste Liam? Niall o vás pořád mluví, taky bych chtěl mít takového strýce." Já jsem protočil očima a uchechtl se. „No to nevím. Jestli já jako chůva je výhra." On pokrčil rameny. Políbil Nialla na rty. „Zítra zlato. Nashle." Mrkl na Nialla a odešel.

Otočil jsem se a bez jediného slova jsem šel k autu. „Strejdo." Šeptl potichu. Já, ale neodpovídal. Kurva vždyť se mohlo něco stát. Nasedl jsem do auta. „Vyrazíme teď k vám. Tam si zabalíš a pojedeme na oběd. Večer budu mít návštěvu." Řekl jsem. „Toho asistenta?" šeptl. „Jo toho asistenta. Chodíme spolu. Pokud vím tak máš taky přítele. Takže nevím, proč si mi vůbec takové věci říkal. Lhát se nemá. Co kdyby se něco stalo?" podíval jsem se rychle na něj a uviděl v jeho očích slzy.

„Ale já tě mám vážně rád." Šeptl se vzlykem. Zastavil jsem před jeho domem. „Zabal si." Řekl jsem a čekal, až vystoupí.

Bylo ticho. Objednal jsem nám pizzu a byli jsme zticha. Až jsem ucítil jak Niall tře o moji nohu tu svoji. „Nialle." Řekl jsem rychle, než mi to způsobí stojáka. „Líbí se ti to?" zaculil se v nadějí v očích. „Ne" řekl jsem pohotově a uviděl zklamání v jeho očích. „Spíš mi řekni, jak dlouho jsi s Joshem. Vypadá moc mile." Usmál jsem se. On si povzdychl. „Jo to je." Šeptl a podrbal se na ruce. Když nám přinesli jídlo. „Jsme spolu asi půl roku." Já jsem vykulil oči. „Och. Tak to už je dlouhá doba." On pokýval hlavou. „Mám ho rád, ale nemiluju ho. Asi." Šeptl. „Takže už jste spolu spali?" Jelikož jedl, zaskočilo mu jídlo.

„To ne." Rychle záporně pokroutil hlavou. „Proč ne?" On si povzdychl. „Nechci to řešit." Šeptl a sklopil hlavu. „Dobře to nevadí. Hlavně nikam nespěchej. Ať potom toho nelituješ jako já." Usmál jsem se něžně. Chytl jsem ho za ruku. „Proč?" šeptl a podíval se na naše ruce. „Já jsem se tak moc opil, že si svoje poprvé nepamatuju. Byl jsem vždy romantik a takhle jsem si to nepředstavoval." Uchechtl jsem se. „Aha. To je mi líto." Šeptl. „No jo už to nezměním, ale ty mu nedej, pokud si tím nebudeš jistý ano?" On kývl. Sedl si rychle vedle mě. „Vážně tě mám moc rád Liame. S tebou bych do toho šel klidně hned." Šeptl a objal mě.

„Nialle-." On mě zastavil prstem. „Nic neříkej."

Tak jsme tam jen seděli. On mě objímal a já neschopen jakéhokoliv pohybu. Bojím se, jak to bude pokračovat.

*Další díl. Doufám, že se líbí. Budu ráda za vašeho názory a komentáře. Naschvál jak dlouho Liam vydrží :D.*