Malý princ✔️

Part 1.

       

Pohled Liam

Vzal jsem si svoji poslední tašku a dal ji do auta. Dneska konečně letím domů. Nemůžu se dočkat, až uvidím svoji rodinu. Potom Harryho, Louise a Nialla. Po všech se mi hrozně stýskalo. Proto když mi nabídli povýšení a práci na dalších deset let. Řekl jsem si, že dneska je ten čas. Ten čas kdy mám se zase vrátit do svého rodného Londýna. Zaparkoval jsem před letištěm. Klíčky jsem odevzdala po té, co jsem si naložil všechna zavazadla na vozík jednomu pánovi se, kterým to bylo domluvené.

Čas tady najednou se hrozně zkrátil. Hrozně to rychle uteklo ten čas na cestu domů. V Americe se mi líbilo, ne že ne. Ale čas strávený s rodinnou bude vždy to lepší než být sám. No sám jsem tam taky úplně nebyl. On se odmítl odstěhovat se mnou. Takže byl čas to ukončit.

Konečně jsem se nechal odbavit. Vše bylo v pořádku. Proto jsem přes kontrolu pasu. Se dostal ke gatu kde jsem si sedl. Koupil jsem si na palubu ještě nějaké pití, protože si pořád kupovat to jejich předražené pití vážně na prd. Když přišel čas nastoupil jsem do letadla a vydal se na osmi hodinovou cestu.

U Liama doma.

Nadechl jsem nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem byl zase ve svém starém bytě. Bylo to tu udržované, protože po čas mého odjezdu to tu bylo pronajaté. Stejně to byl domov. Najednou se bytem rozezněl zvonění mého telefonu. „U telefonu Liam Payne." Uslyšel jsem tam smích. „Vážně se vracíš strejdo?" uslyšel jsem zahihňání. „Nialle jsi to ty?" na tváři se mi hned vykouzlil úsměv. „Jo jsem to já. Dostal jsem nový telefon, a jelikož mám dnes narozeniny. Doufám, že dorazíš na naši rodinou večeři." Uslyšel jsem ten jeho sladký smích. „To si nemůžu nechat ujít princi." Usmál jsem se. „Moc si mi chyběl." Šeptl. „Ahoj." Rychle zavěsil.

Já jsem se usmál. Nechal jsem zavazadla ležet na zemi v chodbě a vzal si kufr se svým nejčastějším oblečením. Zalezl jsem si do sprchy, oholil jsem se aspoň trochu. Tak jak to jen šlo. Oblékl jsem se a vydal se na cestu. Cestou jsem koupil aspoň pořád doufám oblíbenou čokoládu.

„Nazdar Bro. Vítej konečně doma." Já jsem se zasmál. „Ahoj Loui. Kdepak máme toho našeho malého oslavence." On pokroutil hlavou. „Ten už dávno není malý." Ukázal na schody. Kde stálo to nekrásnější stvoření, které jsem kdy viděl.

„Ahoj strejdo." Šeptl a zkousl si dolní ret.

Myslím si, že tu máme velký ale opravdu velký problém.

*Stihla jsem ještě dneska jednu kapitolu. Tak doufám, že se líbí a že se vám bude i příběh líbit. *