Měl své místo, tam, kde stával.
Vítr ho cuchal, jemně ho hladil,
a on pak rád do okolí mával,
cestu ukázal, když někdo bloudil.
Stál tam mlčky, tiše naslouchal.
Věděl vše a nepověděl nic,
snad jen ptákům něco štěbetal,
to jeho síla znamenala víc.
Byl mocným pánem údolí,
dokud nepřišla ta lidská stvůra.
Když vzpomenu si, moc mne to zabolí,
ztratit ho – nejhorší noční můra.
Už je pryč a nevrátí se zpět,
osud nemohu ovlivnit.
Co zbývá? Ztrátu přetrpět
a nového přítele oživit.
Ptáš se kdo přišel, kdo mi ho vzal?
Člověk s pilou motorovou
– mi můj strom rozřezal.
