Houpy hou
Vítr si se mnou hraje.
Slavíci zpívají do kraje
libou píseň, co do rytmu zní
s mým houpáním posledním.
Houpy hou
Pode mnou cítím vůni sena.
Kolem mě krajina obarvena
paletou mistrovsky bohatou,
a já vzpomínám na tu holku copatou.
Divoká byla, uličnice.
Uvnitř však měla dobré srdce.
Jak ta mě dokázala rozesmát.
Vždyť já ji mám vlastně pořád rád.
Houpy hou
Přemítám nad celým svým životem.
Uvědomuju si, že nechci skončit se světem.
Chtěl bych žít naplno, skvostně.
Na to už je ale pozdě.
Houpy hou
Pečlivě uvázal jsem smyčku kolem krku,
v dýchací trubici už nemám ani škvírku.
A v této konečné chvíli
teprve cítím pocit viny.
Nejhorší řešení sám jsem si zvolil,
když svou kapku naděje jsem vylil.
Houpy hou
Konec. Křeče ustaly a tělo kleslo.
Světélko života nadobro zhaslo.
Houpe se tělo oběšence na košatém stromě.
Kéž by dříve jednal a neskončil až na dně.
Houpy hou
Vítr si s ním hraje,
Houpy hou
Jeho duše odplouvá do dalekého kraje.
