Slyšíš to?
Jeden plynulý tón,
co upoutal tvou pozornost.
Dokonalá harmonie.
Je ti z toho úzko,
ale stejně posloucháš dál.
Slzy smáčí tvoji tvář.
Ten slaný pocit na rtech.
Srdce buší podle zvuku klavíru.
Vžíváš se do klavíristovi role.
Nevíš, co jsou noty, akordy
avšak jakoby hrály tvé ruce.
Ta hudba...
tichá a prázdná, jako oceán,
přesto plná emocí
bouře, jež rozhoupává hladinu.
Vlny klavíru tě odnáší do neznáma,
do jiného světa.
Jen ty, ticho, ale hudba hraje.
Paradox, ale realita.
Krásná, vysněná realita.
Úzkostná, ale božská.
Ten pocit, co slovy nevyjádříš.
Musíš slyšet,
musíš pochopit.
Sice se to nerýmuje, ale nějak to vystihuje moje pocity při poslechu této hudby. Pokud jste tak ještě neudělali, pusťte si prosím to video. Třeba máte podobné myšlenky jako já, nebo to pro Vás představuje něco úplně jiného. Klidně mi napište do komentářů, co vidíte při poslechu Vy :D
