Sedl jsem si ke stolu, ořezal si tužku a začal psát.
Psal jsem všechno, psal jsem, kdo mě měl rád.
Zmínil jsem každého, kdo mě miloval, komu na mě záleželo.
Vzpomínal jsem, kolik lidí mne v těžkých situacích podrželo.
Napsal jsem o všech zamilovanostech, o všech mých láskách.
Dlouhý román o tom, co viděl jsem na těch kráskách.
Všechny krásné vzpomínky, veselé historky ze života.
Chtěl jsem napsat jen to pěkné, ale přepadla mě samota.
Proč? Protože když jsem listoval tou knihou, knihou mého života, byly tam jen prázdné stránky.
