Zprava, zleva, dva mohutné kmeny,
co energii života vyzařují.
Pohled do korun, tváře oněměly.
Tak stromy nás zde vítají.
Projít kaplí tmavou
lehce nahání husí kůži.
Avšak jen dveře klapnou,
tiché hroby, plno růží.
Naši milí, co navždy nás opustili,
když nastal jejich čas,
Do věčného spánku se odebrali.
V hlavě nám zbyly vzpomínky těch krás.
Jejich tělo dokonalo,
ale duše žije dál.
To tělo se zde pochovalo,
Do korun stromů jim vítr vál.
Vál a vanout nepřestane,
dokud se na ně vzpomíná.
Ta láska věčná, co jen tak nepomine,
i přes slzy spadlé do klína.
Pozůstalí sem někdy chodí.
Vše nové jim vypráví.
Čerstvou květinu na hrob hodí,
snad zesnulý je pozoruje zpovzdálí.
*******
Dobrý člověk, co zde žil,
tiše odpočívá ve svém hrobě.
Když už nezbylo mu sil,
skončil na hřbitově ve Spělkově.
