15.

773 64 3
                                    

Jasmine

Brzy ráno jsem se probudila. Dnes byl den kdy se s ní uvidím. Kalendář ukazoval 16. 1.

Zjistila jsem, že pro ní nemám žádné překvapení. Rychle jsem letěla do koupelny si udělat ranní hygienu, která byla pro mě nezbytná. Oblékla si čisté věci a vystřelila z hotelu. Nebyla jsem si sice úplně jistá co bych jí měla koupit, ale chtěla jsem něco na co nezapomene.

Zamířila jsem do hračkářství a uviděla věc, kterou jsem přesně chtěla. Velkého plyšového medvěda. Byl opravdu krásný, huňatý a kolem krku měl ovázanou červenou mašli.

Podívala jsem se na cenu, byl sice drahý, ale i tak jsem ho koupila, aby na mě měla Maddy pěknou památku.

Jakmile jsem vyšla z hračkářství vytáhla jsem cigaretu a druhou rukou jsem ji zapálila. Vdechla jsem mentolovou cigaretu, následně ji podržela v plicích, ale bylo to moc dlouho a já se zakašlala.

Měla bych s tím přestat

Pomyslela jsem si a nedopalek jsem hodila na zem, kde jsem ho ještě zašlápla pro jistou, aby už nemohl nikoho ohrozit na životě.

S obrovským plyšákem v ruce jsem se vydala do dalších obchodů. Něco málo jsem koupila a radši už vyrazila do hotelu.

Jako obvykle jsem sebou praštila o postel.
Měla by jsem se jít začít chystat. Řekla jsem si pro sebe a donuceně vstala z postele. Tak fajn holka, teď musíš zazářit

Maddy

Cameron do mě praštil a tím mě vyvedl z přemýšlení. ,,Dnes jdeš s tím klukem na ples, že?" zašeptal a dál se věnoval postavičce batmana.

,,No, bohužel," pokusila jsem se o úsměv. Neměla jsem tušení s kým bych mohla na ten ples jít. Alex jsem znala dost dlouho, abych poznala co chystá, ale teď jsem si absolutně nebyla jistá.

,,Neboj, bude to dobrý," zaševelil a tím mi zlepšil náladu. Měl pravdu, je to přece jen jedna noc.

Odebrala jsem se do svého pokoje, kde jsem vytáhla šaty a pomalu se začala chystat na večer.

Nakulmovala jsem si vlasy, a nechala je volně padat podél těla.
Na oči jsem nanesla stíny, černé linky a řasenku. Na tváře doplnila pudr a na rty růžovou rtěnku.
Nasoukala jsem se do šatů, ale potřebovala jsem pomoc.

Zavolala jsem Cama, aby mi přišel zapnout šaty. Ten to s radostí udělal a pochválil můj vzhled.

,,Myslím, že jsem hotová," pronesla jsem. U dveří se rozezněl zvonek. Opatrně jsem sešla schody a mířila si to k vchodovým dveřím.

Chytla jsem za kliku a přitáhla je k sobě. S údivem se mi zatajil dech, a srdce nabralo plné obrátky. Potěš pán bůh!

SorryKde žijí příběhy. Začni objevovat