Sorry

29.

Druhý den

,,To nemyslíš vážně? Pojďme se někam zabavit," vypískla jsem a brčkem upíjela kakao se šlehačkou. ,,Ty máš už večerku," uchechtl se a jeho dokonalé oči se zabořily do těch mých. ,,Pff, večerky bývají na táboře. A jsou pro děti!" dodala jsem.

Položila jsem dopitý hrnek na stůl a víc se přisunula k Chrisovi. Cítila jsem jak mu zrychlil dech. Na tváři měl nahozený ledabylý úsměv a v očích tajemno. Věděla jsem, že moje přítomnost ho zevnitř zabíjí. A taky to měl být krok k mému vítězství.

Dráždivě jsem na něj vykulila své oči a ruku mu položila na stehno. ,,Prosím," zaškemrala jsem.

Obratně se přetočil ke mně a chytl mě za zápěstí, zároveň mě povalil na gauč a já cítila jak moc se musí ovládat. ,,Tohle už nikdy nedělej Jonesová!" přikázal.

Zhluboka jsem dýchala a snažila se ignorovat jeho poznámku. Usmála jsem se na něj a vykroutila se z jeho sevření.

Byli jsme od sebe sotva centimetr. Jeho rty byly pootevřené a já cítila jeho mátový dech.

Když se schylovalo k tomu nejhoršímu zvedla jsem se. ,,Když tedy nechceš, nutit tě nebudu," řekla jsem a zamířila do koupelny. Napustila jsem si vanu horkou vodou. Své oblečení jsem odhodila na zem a jako vždy zkontrolovala kotníkem teplotu vody. Když jsem usoudila, že není příliš vřelá položila jsem své tělo do vany. Cítila jsme příjemný pocit. Každá buňka uvnitř mě vybouchla, když jsem zavřela oči a nechala se unášet světem snů.

Probrala jsem se, ve stejné pozici jako před tím. Voda byla už ledová, proto jsem z ní rychle vylezla a začala se smiřovat s tím, že jsem si zadělala na pořádné rýmě. Ručník jsem si omotala kolem těla a když jsem si uvědomila, že nemám u sebe čisté oblečení vyšla jsem z koupelny. Všude bylo ticho, světla neozařovala žádnou z místnosti.

Nahmatala jsem zapínač, abych vůbec věděla kam jdu. Našla jsem místnost zvanou ložnice. Na komodě bylo poskládané pánské triko, vždyť si ho jen půjčím.

Chrise jsem nikde nemohla najít. Možná zmizel a mě tu nechal. Třeba mě někomu zaprodal, ten dotyčný mě znásilní, pak budu mít dítě, které mi zkazí postavu a ten chlap se o něj ani nepostará. Z mého velmi pozitivního přemýšlení mě vyrušil podivný zvuk vycházející z obýváku.

Snažila jsem se najít nějakou zbraň, ale nic lepšího než lampa z 19. století tady nebylo. Vydala jsem se tedy vstříc nebezpečí s lampou v ruce a ani se nesnažila představit, jak komicky musím vypadat.

,,Je tu někdo?" zvolala jsem i když mi mohlo být jasné, že odpovědi se mi nedostane. Polka jsem a knedlík v krku se čím dál víc zvětšoval.

Rozsvítila jsem v obýváku. Když jsem nic neviděla, trochu se mi ulevilo. Pak ale na mě něco zezadu skočilo a já začala ječet jako kdyby někdo ukradl lízátko malému dítěti.

Uslyšela jsem povědomí smích a až potom mi došlo, že to je Chris. Naštvaná a hlavně vyděšená se otočila k němu.

,,Tohle nemyslíš vážně!" zakřičela jsem. Tvář mi hořela a ruce držela v pěst. Moje myšlenky myslely jenom na to, abych mu vrazila, ale snažila jsem se ovládat. ,,Sranda musí být a teď už jdi spát," zamumlal. Tím mě naštval ještě víc, už mě nebaví ho poslouchat. Furt se musí nade mnou povyšovat. Jako kdyby byl nějaký král. Cítila jsem zlost vůči němu, nechtěla jsem s ním být v jednom pokoji. A ještě horší bylo, že jsme museli sdílet stejnou postel.

Touhle nocí jsem si otevřela bránu do pekla.