Sorry

31.

,,Tak ráda tě vidím!" až skoro nevěřícně jsem ji koukala do očí. ,,Maddy, je to dlouhá doba co jsme se neviděly," nakrčila obočí do smutného obličeje. Nedokázala jsem rozpoznat jestli je tak šťastná nebo se něco děje.

,,Musíme toho spolu tolik zažít, jak dostuduješ procestujeme svět," zasněně jsem zavřela oči. Ucítila jsem dotek na mé paži a to byl pokyn, abych je zase otevřela. ,,Za tu dobu, co jsme spolu nebyly.. no bylo to těžké.." nedokončila větu, protože jí ten neznámý přerušil. ,,Jasmine už o tebe nemá zájem děvko," řekl chladně. V jeho očích bylo prázdno. Nelíbil by se mi. ,,Je totiž moje."

Do očí se mi hrnuly slzy, nevěřila jsem mu ani slovo. Tohle by Jasmine nikdy neudělala. ,,Ale, ale ještě nezvadla poslední růže, ještě máme šanci!" chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Oba dva na mě koukali jak na blázna, ale ona věděla o čem mluvím.

,,To byla jen metafora. Přestaň brát všechno vážně. Život jde dál my jdeme dál, musíš se smířit s tím, že je konec. Už tě nemiluju, nejsi holka pro mě. Byla to jen ztráta času, když jsem za tebou jela. Prosím, nehledej mě už nikdy," dořekla svůj proslov. Slzy se mi kutálely po tváři jako splašené. Bolelo to ještě víc. Její slova byla tak bezcitná.

Nedokázala jsem nic rozpoznat, ani to zda všechno co řekla, myslela vážně. Cítila jsem se prázdně, nemilovaně. Jako kdybych už měla být navždy sama a utápět se v myšlenkách na ni.

Kluk který ji doprovázel se ďábelsky usmíval. Určitě v tom má prsty hlavně on. Chytl Jasmine za pas a políbil ji. Moje srdce tak umíralo ještě víc, nechtěla jsem tady být, nechtěla jsem jí vidět, ale stále jsem doufala že i ona hluboko v sobě něco ke mně cítí. Aspoň trochu lásky.

Oba dva se otočili, ale ještě před tím se mi podívala hluboko do očí, jakoby se mi omlouvala. Potom oba odešli z obchodu. Nechala mě. Opustila mě, kvůli jemu.

Zabiju ho! Řekla jsem si v duchu, ale následně jsem se udeřila do hlavy. Jsi pitomá Maddy!

Vzpomněla jsem si na dny s ní. Na den jak jsem otevřela dveře a uviděla poprvé člověka, do kterého jsem se zamilovala. Nebo jak jsem dostala růže a jedna z nich byla umělá. Všimala jsem si drobností, které jsem před tím neviděla. To jak ji prameny neposedně tančily na hlavě a ona neměla tu moc je učesat. V uchu měla druhou dírku, ve které měla malé srdíčko. A hlavně její vůni. Její dokonalou pleť a postavu. Považovala jsem jí za člověka, pro kterého stojí udělat klidně tisíce hříchů. Věděla jsem, že ji miluji. Že nedokážu žít bez ní.

Z mého myšlení mě vyrušil vybrující mobil na zadní kapse u kalhot. Když jsem odemkla displej měla jsem jednu nepřečtenou zprávu..

Jasmine: Maddy, mrzí mě všechno co jsem řekla.. nemohla jsem před ním říct pravdu. Ublížil by ti. Věř mi jedinou věc. Miluji tě a vždy budu! Ale nemůžeme být spolu už jen proto, že nejsem dobrý člověk pro tebe. Prosím, postarej se o tu růži a najdi si někoho koho budeš milovat tak jako já tebe. Buď šťastná i beze mě, žij naplno. Užívej si, nedělej zbytečné chyby a růže nikomu nedávej, nevěřím jim;)

Konečně tu byl ten pocit milování. Měla pravdu, růže jsou krásné, ale bolí když se pořežete o trn.

Miluju ji a až dokonce svého života budu.

Konec.

Ehm takže, jak začnu. Nejspíš moje kecy už nikdo číst nebude, ale já vám všem chci moc poděkovat, že jste to vydrželi až do konce. Vím, že jsem kapitoly nevydávala pravidelně a polovina lidí proto přestala číst tenhle příběh.

Popravdě z konce tohoto příběhu mám smícháné myšlenky. Vůbec jsem ho totiž takový neplánovala. Doufám, že vám tedy nevadí né moc šťastný konec.

Ještě jednou moc děkuji a doufám, že do budoucna si ještě přečtete nějaký můj příběh, který se mi brzy objeví na profilu.