Sorry

30.

Když jsem se probudila, cítila jsem bodavou bolest v hlavě. Skvělé, pomyslela jsem si. Ráno hned migréna. Vyhrabala jsem se z postele a ani si nevšimla, že Chris není v pokoji. Musel vstát dřív než já.

,,Konečně jsi vzhůru, obleč se. Jdeme do města."

Na tváři mu zase svítil jeho každodenní úsměv. V očích mu snad hrály všechny barvy radosti a tajemství. Přejel mi mráz po zádech, když mě vyrušil z mého tranzu. Rukou mi zamával před obličejem a jeho úsměv se ještě zvětšil.

,,Nemám co na sebe," ušklíbnu se. Zaskočilo mě, když z nějaké tašky vytáhl moje oblečení. ,,Jste už spokojená výsosti?" řekl ironicky a podal mi ruku s oblečením.

Natáhla jsem se pro něj a ho propálila pohledem.

***

Procházeli jsem ulicemi s obchody. Nohy mi pomalu začaly vypovídat službu, ale nemohla jsem si dovolit zastavit.

Konečně jsme vešli do nějakého obchodu. Chris zamířil do pánského oddělení a já si šla naopak do svého. Prohlížela jsem si pár triček a nějaké si vybrala na zkoušku. Automaticky jsem chtěla zamířit do kabinek, ale uviděla jsem něco co mi vyrazilo dech.

V hlavě mi kolovalo snad tisíce myšlenek. Co tady dělá? Je tady sama? Měla bych jít za ní? Vlasy jí padaly do očí a v ruce držela nějaké oblečení. Vypadala zničeně. Skoro jsem jí nepoznávala, byla jako vyměněná. Pod očima jí zářily fialové kruhy a spolu s rozmazanou řasenkou působila docela odpudivě. Ale stále to byla ona.

Obešla jsem si ji, abych viděla každou křivku jejího těla. Stále byla hubená jako pírko a ze zadní kapsy jí trčela krabička cigaret. Stala se z ní troska tak jako ze mě, teda než jsem poznala toho namyšleného kluka.

Věděla jsem, že bych měla jít za ní a taky jsem tak udělala. Zastavil mě pohled na toho zvláštního chlapce, který se k ní dost lísal. Našla si kluka, tomu nevěřím, určitě to je jen kamarád. Ano! Tentokrát jsem už věděla, že mě nic nezastaví. Mé nohy přímo běžely k ní.

Opustila jsem všechny trika na zem a ze zad ji objala. Cítila jsem vůni cigaret a jahod. Zvláštní kombinace.

Prvně se lekla dokud mě neuviděla. ,,Maddy?" zašeptala moje jméno. Nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem sobě. Když vyslovila mé jméno pohlédla jsem jí do očí. Zářily jako dvě studánky. Byla zmatená, ale já byla po dlouhé době šťastná.

Protože konečně jsem ji mohla vidět, konečně jsem mohla vidět svoji holku. Konečně jsem viděla Jasmine.