Sorry

24.

Když jsem se dosoukala do kuchyně, voněla lívanci a čerstvým ovocem. Mlsně jsem si olízla ret a sedla si na linku. Tajně jsem ukradla pár kousků malin a nacpala si je do pusy. ,,Mm, takže co vlastně děláš za práci?" zeptala jsem se a zvedla jedno obočí. 

,,Starám se o lidi. O lidi, kterým jde o život. Už se mi několikrát stalo, že mi umřeli před očima. Takže snad pochopíš, že nechci, aby se to stalo i tobě."

Polknu a cítím jak se mi v krku vytváří knedlík. ,,No nic, jídlo je hotové," řekl a na lívance mi naplácal snad tunu šlehačky. Do komínku mi dal ovoce a talíř mi podal. ,,Děkuji," špitnu a naházím to do sebe. 

,,Jsem najezená! Co podnikneme teď?" sesednu z linky a mile se usměji. ,,Najednou máš plno energie, můžeme si pustit nějaký film," protočím oči, ale radši nic neřeknu a přesunu se do obývacího pokoje. 

Vybrala jsem film Alenka v říši divů, pohodlně jsem se usadila na sedačce a nohy si opřela o stůl. Chris po chvíli došel taky a sedl si vedle mě. Samozřejmě donesl s sebou popcorn a colu, takže jsem se spokojeně usmála a pouvažovala, že zase tak zlé to s ním nebude.

Po chvíli se mi začaly klížit oči a tak jsem je nechala a usnula jsem.

***

Když jsem se vzbudila, byla tma. Televize byla vyplá a nikde ani živáčka. Miska s popcornem, která byla na začátku filmu plná, byla teď prázdná a zůstaly v ní pouze zrníčka.

Nemotorně jsem vstala a vydala se do kuchyně. Na stole ležel lísteček, který jsem si přečetla.

Musel jsem odejít, snad to tu zvládneš. :)

Musela jsem se nad tím uchechtnout. Protože doma nikdo nebyl, vzala jsem krabičku cigaret a zapalovač. Oblékla si bundu, nazula si boty a otevřela vchodové dveře.

Venku byla ještě zima, tak jsem se pořádně zamuchlala do bundy a šla. V ulicích bylo ticho, lampy ozařovaly jedině zmrzlé předzahrádky, které nebyly moc udržované. 

Z kapsy jsem vytáhla cigaretu a zapalovačem se mi ji podařilo zapálit. Vložila jsem ji do úst a vdechla kouř spolu s nikotinem. Chvíli jsem to v sobě držela, ale pak jsem vydechla.

Došla jsem před nějaký klub, tak proč se nepobavit. Nedopalek jsem odhodila na zem a vešla dovnitř. Do nosu mě uhodila vůně cigaret, zpocených těl a především všeho špatného. 

U baru jsem si objednala panáka a toho do sebe okamžitě kopla. A tak to šlo dál. Alkohol mi koloval v žilách a já pomalu nevěděla co dělám. 

Postupem času jsem na tu bolest zapomněla a udělala obrovskou chybu..