Sorry

22.

Když jsem vyběhla z hotelu, byla pryč. Odjela. Dva roky jí neuvidím. V slzách jsem se zhroutila na studenou zem, lidi na mě koukali jak na blázna, ale mně to bylo jedno.

***

Podívala jsem se kolik je hodin 9:45 protočila jsem oči a najela do kontaktů, abych zavolala Alex. Ve škole byla právě přestávka tak mi to okamžitě vzala.

,,Co potřebuješ kočko?" zeptala se do telefonu až moc jemným hlasem. ,,Je pryč," řekla jsem rozrušeně a znovu se mi zpustily slzy. ,,Ale no tak, přeci nebudeš plakat. Jsi už velká holka. Po škole se sejdeme v kavárně," zamumlala a vypadalo to, že se usmála. Rozloučily jsme se a já přemýšlela co bych podnikla.

Zašla jsem do parku kde jsem s ní strávila první noc. Sedla jsem si na lavičku a i když mi byla obrovská zima, jediné na co jsem dokázala myslet byla ona.

V kapse jsem nahmatala mobil a vyťukala její číslo.

Mad_Maddy: kde jsi? Chybíš mi :(

Just_jasmine: zlato neboj, brzy se uvidíme! Musíme to vydržet..

Mad_Maddy: nemusíme!! Na tu školu nemusíš!

Just_jasmine: víš, že to rozhoduje o mé budoucnosti..

Neodpověděla jsem. Nevěděla jsem co.

*O měsíc později*

,,Pane doktore, nic nejí. Skoro ani nepije, ven nechodí. Už nevíme co s ní dělat," slyšela jsem jak se máma rozplakala. Bylo mi jí líto, nechtěla jsem jí ublížit.

Jenže vše bylo proti mě. Nedokázala jsem fungovat, Jass se mi od té doby neozvala. Co když vážně někoho má. Co když to byla zase sázka.

Do pokoje došla Alex. ,,Ahoj, jak se máš?" odmlčela se. ,,Promiň to byla blbá otázka, ehm.. někoho ti chci představit," špitla a ukázala na jednoho kluka, který se vynořil zpoza zad.

,,Ahoj, jsem Chris. Budu s tebou trávit hodně času tak bych byl rád, kdyby jsme vycházeli dobře."

Vypadal mladě. Mohl mít tak 20 let. Měl tmavé vlasy po stranách vystříhané, modré oči a na tváři velký úsměv. Nejspíš byl plný optimismu.

Nechápala jsem proč by mi najali někoho s kým budu trávit všechen čas. Nejsem malá, abych potřebovala chůvu.

,,No tak já vás tu nechám o samotě," řekla Alex a co nejpotišeji odešla. Zůstala jsem v pokoji s cizím člověkem. Tak teď nevím zda bych se měla bát.

Sedl si na křeslo, které jsem měla u okna a zadíval se na menší stůl vedle něj. ,,Čteš?" přerušil to trapné ticho. Pouze jsem obrátila oči v sloup snažila se ho nevnímat.

Nechci ho tady.

Můžete mi napsat do komentářů jak se vám jeví Chris:) a snad v příštím dílu se dozvíte víc.